Japonsko: Porovnání verzí

Původní politcká struktura zajišťovala, že když byla válka mezi rivaly skončena, vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian (plný název je Heian-kyo-to, 'kyo-to', což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu, dnešní [[Kjóto]]), kde z milosti císaře (s jeho formálním souhlasem) vládl. V roce 1185 generál [[Minamoto no Yoritomo]] jako první porušil tuto tradici, odmítl se přesunout a následně vládl z [[Kamakura|Kamakury]] na jih od dnešní [[Jokohama|Jokohamy]]. [[Šógunát Kamakura]] byl poměrně stabilní, nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako [[Válčící státy]] nebo jako období [[Sengoku]]. V roce [[1600]] v bitvě u Sekigahary šógun [[Tokugawa Ieyasu]] buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval [[šógunát Tokugawa]] v malé rybářské vesničce [[Edo]] (původně přepisováno též jako 'Yeddo'), která je dnes známá jako [[TokyoTokio]] (východní hlavní město).

Od druhé poloviny [[16. století]] přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští [[misionář|misionáři]] z [[Portugalsko|Portugalska]], [[Španělsko|Španělska]], [[Nizozemí]] a [[Anglie]]. V první polovině [[17. století]] podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s evropanys výjimkou významně omezených kontaktů s [[protestant|protestantskými]] nizozemskými obchodníky v Dejima u [[Nagasaki]]. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251 let, dokud si komodor [[Matthew Perry]] nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na [[Konference v Kanagawě|Konferenci v Kanagawě]]. Následně došlo k podpisu obdobných smluv i s evropskými mocnostmi.