Kornština: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 32:
== Oživení ve 20. - 21. století - éra moderní kornštiny ==
'''Vývoj 18. - počátku 20. století''' <br />
Kornština přestala na přelomu 19. a 20. století takřka existovat. Dílčí znalost jazyka přetrvávala u několika osob na západě poloostrova; obyčejní lidé i vzdělanci na Cornwallu nicméně věděli velmi dobře o jazyku, který, ač již téměř vymizelý z denní komunikace, jim byl na očích v přejatých slovech kornštiny v lokální verzi angličtiny, v místních příbězích, písních, jménech lidí i toponym. Již od počátku 18. století byl Cornwall navštěvován jazykovědci a nadšenci do historie (kteří v prastarém jazyku spatřovali prvek z prapůvodní [[Velká_Británie|Británie]]). Tito lidé prohledávali Cornwall a hledali všechny známé pozůstatky jazyka, jeho gramatiky, slovní zásoby i fonetiky. V 19. století tento vývoj pokračoval; ve druhé polovině století vznikla celá řada publikací o kornštině a bylo sebráno mnoho středověkých kornských děl. Z tohoto nahromaděného substrátu mohl vzniknout úspěšný pokus o znovuoživení tohoto jazyka. O něj se postarali [[Henry Jenner]] a [[Robert Morton Nance]] na počátku 20. století. Jejich jazyk nazvaný '''sjednocená kornština''' (''Unified Cornish'') se zakládal na kornštině ze 14.–15. století, přihlížející i k pozdní kornštině. Fonetika novokornštiny se zakládá z foneticky psaných záznamů ze 17. století, též z některých starších pramenů a ovšem i z dialektů angličtiny hovořené na poloostrově. Henry Jenner byl znalý i dalších keltských jazyků; již před vydáním základního kamene znovuobnovené kornštiny, (knihy ''A Handbook of the Cornish Language''), byl známý jako ''Gwas Myghal''. Jenner se stal welšským bard v r. 1899 a bretonským bardem v r. 1903; též studoval i [[manština|manštinu]]. Jimi byla normalizována výslovnost a rozšířena slovní zásoba (neboť prameny byly zvětšiny omezené na náboženskou sféru), a to zejména ze sesterské [[bretonština|bretonštiny]] a [[velština|velštiny]]. Po mnoho let byl toto základ kornštiny a mnoho lidí ji za ni považuje stále. Důležitým mezníkem v procesu oživování bylo znovuzaložení [[Gorsedh Kernow]] (skupiny kornských bardů) v roce 1928; od té doby dodnes bylo již 1 000 lidí přijato mezi kornské bardy, což ukazuje na povzbudivý stupeň obnovy dnešní kornštiny. R. M. Nance (známý jako ''Mordon'') byl kornského původu, narodil se však ve [[Wales|Walesu]]. ''Mordon'' založil v St. Ives 'Společnost starého Cornwallu' v r. 1920; tato společnost se brzy rozšířila na celý poloostrov a začala vydávat časopis existující dodnes. Mládežnické hnutí ''Tyr ha Tavas'' (Jazyk a zem) vydával svůj časopis Kernow mezi léty 1934-6. I v něm bylo otisknuto mnoho originálních i znovu otisknutých děl v kornštině. Mezitím se ukázal rozkol, který trval po celá desetiletí a není zcela dořešen dodnes - Nance preferoval starší (v jeho očích čistčí formu znanou zkráceně ''Unys''), kdežto Jenner chtěl kornštinu pokračující či naroubovanou na její pozdní formu. Nanceho spojenec Henry Lewis vydal v r. 1923 ''Llawlyfr Cernyweg Canol'' (Příručku středokornštiny); ve třicátých letech přibyly další vlivné jazykové příručky napsané rukama druhé generace kornských obrozenců. Nance a Peggy Pollard napsali několik her, jako např. Bewnans Alysaran (1940) či An Ballores (1932). Rok 1933 přinesl i znovuobnovení církevních bohoslužeb v kornštině. Dílo Nanceho bylo završeno, když dokázal vychovat svou dceru jako prvního rodilého mluvčího moderní kornštiny. ▼
Kornština přestala na přelomu 19. a 20. století takřka existovat. Dílčí znalost jazyka přetrvávala u několika osob na západě poloostrova; obyčejní lidé i vzdělanci na Cornwallu nicméně věděli velmi dobře o původním jazyku, který, ač již téměř naprosto vymizelý z denní komunikace, jim byl na očích v přejatých slovech kornštiny v lokální verzi angličtiny, v místních příbězích, písních, jménech lidí i toponym. Již od počátku 18. století byl Cornwall navštěvován jazykovědci a nadšenci do historie (kteří v prastarém jazyku spatřovali prvek z prapůvodní [[Velká_Británie|Británie]]). Tito lidé prohledávali Cornwall a hledali všechny známé pozůstatky jazyka, jeho gramatiky, slovní zásoby i fonetiky. V 19. století tento vývoj pokračoval; zejména ve druhé polovině století vznikla celá řada významných publikací o kornštině a bylo sebráno mnoho pozůstatků středověkých kornských děl. Z tohoto nahromaděného substrátu po několika desetiletích mohl vzniknout úspěšný pokus o znovuoživení tohoto jazyka.<br />
▲
'''Poválečný vývoj do schválení jednotné spisovné formy moderní kornštiny'''
V poválečných letech se kornština dokázala rozšířit poprvé do širších vrstev obyvatelstva poloostrova a velkou zásluhu na tom má tradiční hudba a písně Cornwallu. V roce 1966 byla vydána kolekce písní v kornštině ''Canow Kernow'' a v kornštině zpívala lokálně i mezinárodně velmi populární zpěvačka Brenda Wootton. Kornština v hudbě získávala na populárnosti a následovala další sbírka ''Hengan'' z r. 1983. V této době přibyla další možnost, jak použít jazyk v praxi krom specializovaných setkání - jazykové víkendy/týdny a procházky v kornštině; tato praxe se osvědčila a existuje dodnes. V roce 1951 se sjednotila skupina bardů, členů mládežnické skupiny ''Mladí Cornwallu'' a organizace ''Země a jazyk'' v politickou sílu ''Mebyon Kernow'' (Synové Cornwallu). Tato politická strana silně podporující kornštinu, ač dlouho relativně marginální, získává podstatnější vliv na Cornwallu až v posledním desetiletí. V pozdních šedesátých letech vznikla organizace spravující záležitosti moderního kornského jazyka - tzv. ''Kesva an Tavas Kernewek''. Ta mohla
'''Od schválení jednotné spisovné verze moderní kornštiny až dodnes'''
S existencí několika vzájemně nepříliš nakloněných systémů, lišících se navzájem preferencí ortografie jiného období, přišla i značná roztříštěnost tohoto jazykového hnutí a snaha obnovit kornštinu se vnitřně vyčerpávala. Bylo jasné, že bez existence jediného, všemi uznávaného systému psaní a výslovnosti hrozí jazyku značná újma v blízkém budoucnu. Na příkladu slova 'kornština' lze reflektovat těžkosti před-spisovné verze: existovali verze ''Gernewreg'', ''Kernewek'', ''Kernowek'', ''Kernouack'', ''Gerneweg'' a jistě by se našli i další, byť se ve výslovnosti výše zmíněné liší minimálně. Těžkosti dále prohlubovalo, pokud čtenář textu našel na jediné straně celou řadu verzí pro jedno slovo; některé verze též způsobovaly problémy se čtením kvůli svému velmi nepřesnému zápisu.
<br /> Proto byla konečně v roce 2008 přijata dohodou z nutnosti standardní [[pravopis|ortografie]] kornštiny FSS ('''Furv Skrifys Savonek/Form Skrefys Standard'''), která je do roku 2013 zaručeně stabilní s tím, že v tomto roce pravděpodobně dojde k její další revizi. Do FSS se dostaly prvky ze všech existujícíh forem kornštiny. Nyní předpřipravený soubor změn je znám jako '''Kernowek Standard''' (KS), pravděpodobně == Další vývoj jazyka ==
<br />
Kornsky dnes hovoří alespoň částečně zhruba deset tisíc Cornwallanů, tj. asi 2% celkové populace poloostrova. Z těchto deseti tisíců je dva až čtyři tisíce dostatečně kompetentních mluvčích, vysoce kompetentních či přímo znalců specializovaných témat je opět určitý díl z tohoto počtu. Jazyk má dnes i rychle rostoucí počet dvojjazyčných dětí předškolního věku, roste i jeho podpora od ředitelů škol či místních samospráv. Kurzy a školní výuka v kornštině je k dispozici po celém území poloostrova, včetně již dlouho anglicky hovořícího východu. Na sílu hnutí ukazuje nařízení o dvojjazyčnosti oficiálních informačních tabulí z r. 2009. Předpokládá se, že se spisovná verze jazyka dostane mnohem více do vyučování na půdě základních a navazujících středních škol. Otevření první školky je též Cornwallany chváleno jako krok správným směrem. Úkolů, před kterými jazyk stojí, je několik - je nutné dostat jazyk do curricula škol a školek, zajistit financování bilinguálního vyučování, vybudovat vlastní nonstop fungující platformu či jazykovou mutaci denního tisku, TV či rádia. Jazyk již infiltroval všechny vrstvy obyvatelstva, tedy nejen specializované okruhy jako na počátku minulého století. Existuje předpoklad, že v budoucnu splynou dialekty kornštiny v jeden dominantní, těžící z bohatosti všech předchozích forem; dost možná jejím základním kamenem bude v r. 2013 schálený ''Kernowek Standard''. Dnes je nejvíce mluvčích dialektu ''Kemmyn'', asi 50% z celkového počtu, proto bude mít tato skupina z titulu svých počtů důležité slovo i v budoucnu.
== Vzorový text ==
| |||