Invaze na Korfu 1923: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 15:
==Řecká reakce==
1.září 1923 podala řecká vláda stížnost na italský postup na jednání Společnosti Národů, na druhou stranu projevila ochotu vyjednávat. Italové totiž jmenovali viceadmirála Diego Simonettiho guvernérem ostrova, což vyvolalo (jak se později ukázalo oprávněné) obavy, že Mussolini chce ostrov připojit k Itálii. Britové, nepřející si jakékoliv změny ve Středomoří podpořili řecký protest k čemuž se připojila i Francie. Obě západní velmoci se v roce 1923 jestě nenacházely v agónii sebedestruktivní politiky "usmiřovnání" a daly Mussolinimu jasně najevo, že okupace ostrova musí skončit.
8. září deponovali Řekové požadovaných 50 miliónů lir a 13. září propustili Italové rukojmí a zadržená řecká plavidla. Řecká vláda vyslovila oficiální politování nad osudem italské mise a dle Mussoliniho přání vystrojila za oběti tryznu. 23. září se italská armáda neochotně začala stahovat z ostrova a 27. září opustil Korfu poslední italský voják. Napjaté italsko-řecké vztahy se stabilizovaly až roku 1928.
==Ohlas útoku v Korfu==
| |||