Kornština: Porovnání verzí

Třetí fází je '''střední kornština''', kterou lze vymezit od počátku 13. století do druhé poloviny 16. století. Toto je pro kornštinu nejvýznamnější doba dějin, z této doby známe nejslavnější díla psaná v tomto jazyce a z tohoto období přímo čerpá většina dnešních cornwallských odborníků-budovatelů dnešní kornštiny. Přesto jde o období, kdy kornština poprvé začala ustupovat [[angličtina|angličtině]] i v samotném Cornwallu; prvními místy, kde jazyk přestal být používán v denní komunikaci je severovýchod u města [[Bude]] někdy před rokem 1300. Středokornské literatury se zachovalo odhadem na 20 tisíc řádek textu; naše znalosti tehdejší literatury jsou nicméně stále nekompletní a v budoucnu lze očekávat nalezení dalších děl z tohoto období. Prameny středokornštiny jsou např. ''Pascon agas Arluth'' (Zesnutí našeho Pána, cca r. 1375), dále náboženské veršované drama ''Ordinalia'' (c. 1400), určená pro veřejný přednes. Nejdelším známým dílem z této doby je ''Beunans Meriasek'' (c. 1504), legendický záznam o životě syna vládce Cornwallu, sv. Meriaska a o životě sv. Sylvestra. Tato legenda, rovněž určená pro vícedenní veřejný přednes na speciálních místech, vypráví na 9000 řádcích o patronu města [[Camborne|Cambron]] Bretonci sv. Meriaskovi a o divech sv. Sylvestra, který se podle tohoto vyprávění mimojiné podílel na pokřestění císaře [[Konstantin_Veliký|Konstantina]]. Opět náboženským spisem z r. 1611 je ''StvořeníGwreans světaan Bys'' (Stvoření světa, od Williama Jordana z r.[[Helston|Helstonu]]) 1611 a ''Bewnans Ke'' (Životopis sv. Key) z počátku 16. století. Životopis Sv. Key (původem [[Bretonci|Bretonce]]) obsahuje mnoho z arturovské legendy, příběh zasahuje i do Říma. Pozoruhodné je, že byl nalezen až v r. 2000 ve [[Wales|Walesu]]. Dochovanou prózu v kornštině reprezentují tzv. ''Tregearské Homilie'' (c. 1556-8) přeložené Janem Tregearem představují jádro tradiční kornské prózy.

Jak vidno, většina středokornských děl mělo edukativní charakter a vznikla pro účely přiblížení [[Bible]] a ctnostného života světců obyčejným (tj. negramotným) lidem. Koncem středokornského éry došlo k definitivnímu ústupu jazyka v jádru Cornwallu; po krvavě poraženém povstání Cornwallanů a úředně přikázanéúřední dominanci angličtiny v nové éře unifikace země za [[Tudorovci|Tudorovců]] zažil Cornwall poslední fázi vývoje tradiční kornštiny. Přesto je pozoruhodné, že ve středokornském období autonomního vývoje Cornwallu a prosperity byl ústup kornštiny nejen zastaven, ale jazyk byl naopak posilován a oživován na východě Cornwallu.