Braniborské koncerty: Porovnání verzí

Přidáno 31 bajtů ,  před 8 lety
m
link fix
m (+Portál Hudba)
m (link fix)
Každé nastudování Braniborských koncertů bylo tehdy spojeno s řadou otázek, o nichž se zčásti diskutuje dodnes (např. velikost ansámblu, [[tempo|tempa]], [[hudební terminologie|dynamika]], [[hudební terminologie|realizace]] partů aj.). Stále zřetelněji se tak projevovaly rozdíly mezi „tradicionalisty“ (např. nahrávka [[Herbert von Karajan|Herberta von Karajana]]) a novou generací, ale i uvnitř jí samotné (Nicolas Harnoncourt, Gustav Leonhardt, Karl Richter, Karl Ristenpart a další).
 
I v Československu se první souborná nahrávka Braniborských koncertů vztahuje k tomuto průkopnickému období revivalismu předklasické hudby. Uskutečnila ji v letech [[20. století|1964-5]] [[Milan Munclinger|Munclingerova]] [[Ars rediviva]] v koprodukci [[Supraphon]]u a americké [[hudební vydavatelství|Columbie]]. Sólistou v druhém koncertu byl tehdy již světově proslulý francouzský trumpetista [[Maurice André]], v ostatních koncertantních partech vystoupili špičkoví čeští instrumentalisté, např. hornista [[Miroslav Štefek]], flétnista [[František Čech (flétnista)|František Čech]], hobojisté Jiří Mihule a [[Stanislav Duchoň]], fagotista [[Karel Bidlo]], houslista [[Václav Snítil]], kontrabasista a violonista [[František Pošta]], cembalisté [[Viktorie Švihlíková]] a [[Josef Hála]] a další. Nahrávka byla oceněna prestižním francouzským časopisem Diapason a měla četné reedice v [[20. století|70.-90.letech,]] kdy se poprvé objevila i na kompaktním disku. Po roce [[2000]] realizovaly další [[kompaktní disk|CD]] reedice některé zahraniční [[hudební vydavatelství|labely]], u nichž je dosud v nabídce.
 
V [[20. století|70.letech]] uskutečnila Ars rediviva novou soubornou nahrávku pro [[Československý rozhlas]] a v [[20. století|80.letech]] Braniborské koncerty provedla na [[Pražské jaro (festival)|Pražském jaru]]. Do roku [[2006]], kdy vznikla zásluhou souboru Musica Florea první česká nahrávka na historické nástroje, byla Ars rediviva jediným českým ansámblem, který toto Bachovo dílo souborně nahrál a jako součást repertoáru mnohokrát koncertně provedl doma i v zahraničí.
Každý z Braniborských koncertů má svou specifickou strukturu a instrumentaci. Nalezneme zde nejen prvky consortů (3. a 6. koncert), [[concerto grosso|concerta grossa]] (mj. 2. koncert) a sólového concerta italského typu (4. a 5. koncert), ale i [[suita|suity]] a [[fuga|fugy]].
 
Koncert č. 2 F dur je součástí Sounds of Earth, hudby, která putuje jako poselství lidstva vesmírem.
== Braniborský koncert č.1 F Dur ==