Eugène Mittelhauser: Porovnání verzí

S plukem cestoval do [[Francie]], kde po vypuknutí [[první světová válka|první světové války]] bojoval na frontě s [[Německé císařství|Německem]]. Zde byl dvakrát raněn. V květnu [[1915]] byl povýšen na podplukovníka a byl převelen jako velitel k [[60. pěší pluk (Francie)|60. pěšímu pluku]]. V září [[1915]] byl v [[Champagne]] těžce raněn a musel se půl roku zotavovat. Po návratu k vojsku v březnu [[1916]] se stal zástupcem přednosty osobního oddělení genrálníhogenerálního štábu. V květnu [[1917]] byl povýšen na plukovníka, následující měsíc se stal velitelem [[1. marocká brigáda|1. marocké brigády]]. S [[brigáda|brigádou]] bojoval u [[Verdun]]u (listopad [[1917]]) a v Hangardském lese (duben [[1918]]). V dubnu [[1918]] byl jmenován velitelem [[36. pěší divize (Francie)|36. pěší divize]] a získal hodnost brigádního generála. Po uzavření příměří s Německem v listopadu [[1918]] převzal velení [[20. pěší brigáda (Francie)|20. pěší brigády]]. Následně přijal nabídku účastnit se [[Francouzská vojenská mise v Československu|Francouzské vojenské mise v Československu]], kde se stal zástupcem velitele mise generála [[Maurice Pellé|Pellého]]. Po vypuknutí [[Československo-maďarská válka|československo-maďarské války]] byl jmenován velitelem československé [[Západní armádní skupina (Československo)|Západní armádní skupiny]] působící na západním a středním [[Slovensko|Slovensku]], příčemžpřičemž mu byla propůjčena hodnost generála IV. hodnostní třídy. Po porážce Maďarů a jejich stažení za demarkační linii byl v říjnu [[1919]] jmenován velitelem [[Zemské vojenské velitelství pro Slovensko|Zemského vojenského velitelství pro Slovensko]]. Dne 1. ledna [[1921]] nahradil generála Pellého v čele mise a také ve funkci náčelníka Hlavního štábu branné moci, kterým zůstal až do konce mise v prosinci [[1925]].

Za úspěšné splnění mise byl povýšen na divizního generála a převzal velení nad [[29. pěší divize (Francie)|29. pěší divizí]]. Od března [[1928]] velel [[18. vojenská oblast (Francie)|18. vojenské oblasti]], od ledna [[1929]] pak [[20. vojenská oblast (Francie)|20. vojenské oblasti]]. V září [[1931]] se stal členem Vrchní válečné rady, byl zde zástupcem viceprezidenta. Po vstupu Francie do [[druhá světová válka|druhé světové války]] v září [[1939]] měl být vyslán v čele [[Francouzská vojenská mise v Polsku|vojenské mise]] do [[Polsko|Polska]], po jeho porážce však byla mnisemise zrušena. V listopadu [[1939]] sloužil u hlavního velitelství teritoriálních jednotek, v lednu [[1940]] byl přiřazen do štábu ministerstva války a v květnu [[1940]] se pak stal vrchním velitelem operační oblasti východního Středomoří, kde spravoval území francouzské [[Sýrie]] a [[Libanon]]u. Po kapitulaci Francie a vytvoření [[Vychistická Francie|vychistického režimu]] rezignoval v polovině července [[1940]] na svou funkci a odešel do výslužby. Zemřel v [[Paříž]]i 19. prosince [[1949]].