Bohemund z Tarentu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
m typo |
||
Řádek 51:
V roce 1070 zahájil Robert Guiscard válečné tažení proti byzantským teritoriím na Balkáně. Tehdy jej již doprovázel mladý Bohemund, který na tomto tažení poprvé samostatně velel. O této výpravě se mnoho informací nedochovalo, ale předpokládá se, že šlo jen o loupeživý nájezd na balkánský břeh [[Jaderské moře|Jaderského moře]].<ref name="mak61">Kovařík, str. 61</ref>
O jedenáct let později Bohemund s otcem vytáhli proti Byzantské říši znovu. Normané se roku [[1082]] vylodili u přístavního města [[Dyrrhachion]], které rychle dobyli. Poté se normanské vojsko stočilo na jih a po císařské silnici [[Via Egnatia]] došlo do Řecka. Tam záležitosti v Itálii donutily vévodu Roberta k návratu, ale většinu vojska zanechal v Řecku pod Bohemundovým velením. Bohemund dvakrát porazil proti němu vyslaná byzantská vojska. Císař [[Alexios I. Komnenos|Alexios I.]] nakonec uzavřel spojeneckou dohodu s [[Benátská republika|Benátskou republikou]], jejíž námořnictvo Normanům v Řecku zablokovalo zásobovací trasy z jižní Itálie. Byzantinci pak zahájili novou ofenzívu a roku 1084 donutili Bohemunda vyklidit oblast [[Thessálie]].<ref name="mak61"/>
Roku [[1085]] podnikl Robert Guiscard s Bohemundem další invazi na Balkán. Normanské loďstvo rozdrtilo benátskou flotilu u ostrova [[Korfu]], který se poté stal Bohemundovou základnou pro další tažení. Příštího roku Robert Guiscard zemřel a Bohemund musel tažení přerušit a vrátit se do jižní Itálie. V Itálii zatím Bohemundova macecha Sigelgaita dosadila na vévodský stolec svého syna Roberta. Bohemund se s ním pustil do války, trvající čtyři následující roky až do roku [[1089]], kdy Bohemundův a Robertův strýc, [[sicilské hrabství|sicilský hrabě]] [[Roger I. Sicilský|Roger]], vyjednal mír. Bohemundovi tak zůstalo to, co si během války s nevlastním bratrem vydobyl: [[Tarento]], Otranto, Orii, Gallipoli a Conversanské hrabství.<ref name="mak62">Kovařík, str. 62</ref>
V létě roku 1096 již Roger, Bohemund a Robert bojovali společně při potlačování vzpoury ve městě [[Amalfi]]. Při obléhání města Bohemund poprvé spatřil [[křižáci|křižáckou výpravu]]. Bylo to vojsko pod velením francouzského hraběte [[Hugo I. z Vermandois|Huga z Vermandois]], které uposlechlo výzvy papeže [[Urban II.|Urbana II.]] a které italští Normani zpočátku přijali chladně. Bohemund však pochopil, že křížová výprava pro něho může být výnosným vojenským podnikem.<ref name="sh29">{{Citace monografie | jméno=Věra | příjmení=Hrochová | titul=Křižáci v Levantě |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=1975 | jazyk = |strany=29|poznámka = [dále jen Hrochová]}}</ref>
Řádek 87:
| místo =
| jazyk =
}}</ref> a Guillaume, kterého Bohemund krátce před tím pasoval na rytíře.<ref name="mak75">Kovařík, str. 75.</ref> Celkem armáda čítala okolo 500 rytířů a 3500 pěších vojáků. Pro Bohemunda znamenala křížová výprava především vojenský a nikoliv náboženský podnik, proto v jeho vojsku praktiky chyběli neozbrojení poutníci, kteří byli typickým znakem první křížové výpravy.<ref name="mak63">Kovařík, str. 63.</ref> Armáda se v říjnu [[1096]] nalodila v italských přístavech a vyplula směrem na východ. [[Normané]] a [[Langobardi]] se zanedlouho vylodili v [[Epirus|Epiru]] nedaleko přístavu [[Dyrrhachion]] poté, co se v oblasti již objevily armády ostatních křižáckých velitelů z Francie – [[Hugo I. z Vermandois|Huga z Vermandois]] a [[Godefroi z Bouillonu|Godefroie z Bouillonu]]. Bohemund prošel Řeckem a Makedonií, aniž by ho provázeli byzantští průvodci, nakonec však Normany dohnali pohanští [[Pečeněhové]], sloužící byzantskému císaři, kteří měli křižákům poskytnout oficiální doprovod do [[Konstantinopol]]e. Pečeněhové však místo toho začali útočit na zpozdilé Normany,<ref name="duggan33">Duggan, str. 33.</ref> ale Bohemund Pečeněhy odrazil, čímž byla cesta na Konstantinopol volná. V byzantském císaři Alexiovi vyvolala Bohemundova přítomnost velké obavy.<ref name="žvondra">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Žákovič
| jméno = Vladimír
Řádek 110:
[[Soubor:Crusaders, Bosphore.jpg|thumb|left|Křižáci na řeckých lodích se přeplavují přes Bospor, romantický portrét z 19. století]]
Císař Alexios jej po složení přísahy obdaroval penězi a Bohemund se v dubnu přeplavil na asijskou pevninu, kde se spojil s vojsky Godefroie z Bouillonu a [[Hugo I. z Vermandois|Huga z Vermandois]]. Počátkem května [[1097]] vyrazil Bohemund s Godefroiem jako vojenský předvoj a 6. května dorazili před hradby města [[Nikaia|Nikaie]], předsunuté bašty turecké moci.<ref name="mak66">Kovařík, str. 66.</ref> Křižáci si uvědomovali, že Nikaiu nebude možné dobýt ztečí, tudíž museli zahájit klasické obléhání, přičemž Bohemundovi jihoitalští Normané oblehli severní část města. V táboře obléhatelů začaly rychle docházet zásoby, ale Bohemundova iniciativa zajistila zásobování od moře, čímž byla potravinová krize zažehnána.<ref name="mak67">Kovařík, str. 67.</ref>
Křižáci spolu s byzantskými spojenci zaútočili na hradby, městská posádka je však odrazila. Nikaia byla sídelním městem sultána [[Kilič Arslan]]a, který po rozdrcení drancujících poutnických křižáků předchozího roku rytířské křižáky velmi podcenil. Až poté, co od Nikaie přišlo mnoho poslů, kteří popisovali obrovské vojsko obléhatelů, sultán zanechal bojů ve východní Anatolii a vrátil se zpět. Když spatřil Franky obléhající město, pokusil se prolomit obklíčení útokem z jihu. Turecký nápor tak 21. května dopadl na provensálské rytíře hraběte [[Raimond IV. z Toulouse|Raimonda z Toulouse]] a samotná bitva trvala celý den.<ref name="sh34">Hrochová, str. 34.</ref> Když se sultánovi nepodařilo blokádu prolomit, ustoupil do vnitrozemí a Nikaiu zanechal svému osudu.<ref name="duggan39"/>
| |||