Bohemund z Tarentu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 194:
=== V tureckém zajetí ===
Zprávy o Bohemundově zajetí vyvolaly záchrannou výpravu, jíž se účastnili nejen staří účastníci první křížové výpravy [[Štěpán II. z Blois]] a [[Raimond de Saint-Gilles]], ale i nově příchozí němečtí a francouzští rytíři, kteří dorazili do Konstantinopole. Výprava se po Velikonocích roku [[1101]] přeplavila přes Bospor a vydala se do Anatolie.<ref name="hroch80">Hrochová, str. 80.</ref> Křižáci cestou dobyli [[Ankara|Ankaru]] a pochodovali dále na [[Neoceasarea|Neocaesaru]], kde byl Bohemund vězněn. Evropanům se do cesty postavilo spojené vojsko sultána Kilič Arslana I. a Ridvána z Aleppa. Následovala nerozhodná bitva u města Amusia a večer po bitvě se křižáci radili, co dále. Raimond de Saint-Gilles navrhoval ustoupit. Ostatní vůdci jej však neposlouchali a Raimond z tábora v noci odešel sám. Ráno Němci, Francouzi a Burgunďané zjistili, že je hrabě z Toulouse opravdu opustil. Bez jeho podpory byli křižáci značně oslabeni a byli nuceni narychlo vyklidit nebezpečné území a spěchat za Raimondem. Na neozbrojené poutníky včetně žen a dětí, kteří výpravu doprovázeli, nikdo z vojevůdců ohledy nebral. Civilisté se tak dali na zběsilý útěk z nebezpečného místa, až když se najednou objevili turečtí jezdci.
[[Soubor:Crusader states map (cs)-2.svg|upright=1.5|thumb|Křižácké državy ve Svaté zemi těsně po završení první křížové výpravy, 1102]]
Řádek 229:
{{Citát|Teď věz, že jsem vstal z mrtvých a unikl tvým rukám. (...) Nebudeš mít žádnou radost, až se dozvíš, že jsem svěřil Antiochii svému synovci Tankredovi a nechal jej tam jako důstojného protivníka tvých velitelů. (...) Stal jsem si ‚živou mrtvolou‘ a ‚vstal jsem z mrtvých‘, abych vyvrátil Romanii, které vládneš. Jakmile se dostanu na protilehlou pevninu a uvidím tam Langobardy, všechny Latiny, Germány a Franky, samé statečné bojovníky, pak naplním tvá města a země vražděním a krví a neustanu, dokud nezarazím kopí do srdce Byzantia.<ref name="mak103">Kovařík, str. 103.</ref>}}
Na počátku roku [[1105]] přistál Bohemund v [[Apulie|Apulii]] a celý rok se věnoval soukromým záležitostem. Následujícího roku získal papeže [[Paschalis II.|Paschalise II.]] pro plán křížové výpravy proti Byzanci, kterou líčil jako úhlavního nepřítele křesťanstva.<ref name="web">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 259:
[[Soubor:Principality of Antioch under byzantine protection (cs).png|thumb|upright 2|right|Antiochijské knížectví pod byzantskou svrchovaností]]
V létě roku [[1108]] Bohemund z Tarentu stále držel své pozice. Alexios, který s rozhodující bitvou váhal, zkoušel využít lsti a získat zrádce. Bohemund však jeho pokusy prohlédl a Alexiova snaha tak zprvu vycházela nazmar. Nakonec však Bohemunda zradil hrabě Vilém Klareles a Bohemund v obavě, aby hraběte nenásledovali další, začal s císařem vyjednávat.<ref name="mak107">Kovařík, str. 107.</ref>
=== Porážka a smrt ===
| |||