Pomořanští Slovinci: Porovnání verzí

typo
m (r2.7.1) (robot přidal: lt:Slovincai)
(typo)
O pomořanských Slovincích psal už roku [[1783]] K. G. von Anton s odvoláním se na dokumenty z roku [[1767]]; později v roce [[1826]] například P.J. Šafárik a další. Roku [[1856]] do jejich oblasti podnikl expedici ruský etnograf [[Aleksandr Hilferding|Alexander Hilferding]], který o Pomoranských Slovincích v roce [[1862]] vydal knihu. Uvedl, že někteří z nich se stále označují starým jménem ''Slovincy'', a že jsou územně spojení s [[Kašubové|Kašuby]]. Od Kašubů se odlišovali krom jiného třeba vírou. Většina z nich se tehdy sama označovala jako "Kašubští [[Luterán]]i" a svou řeč jako [[kašubština|kašubštinu]].
 
Po sjednocení Německa do [[Německé císařství|císařství]] v roce [[1871]] se Pomořansko jako součást [[Prusko|Pruska]] stalo součastísoučástí německého císářstvícísařství a kašubština byla postupně nahrazovaná němčinou. Pod silnou germanizací byli i [[Poláci]] a Kašubové - ti se však po [[první světová válka|1. světové válce]] ocitli v nově vytvořeném [[Polsko|Polsku]], kdežto Slovinci ne. Mnozí z nich, už germanizovaní, se dokonce stali účastnými na německém [[nacismus|nacizmu]].
 
Po [[druhá světová válka|2. světové válce]] se oblasti obývané pomořanskými Slovinci stali součastísoučástí Polska. Protože však během války bojovali na německé straně, tak je polská vláda nepovažovala za „slovanské bratry“ a vyhnala většinu z území spolu s [[Němci]]. Obyvatelé vesnice [[Kluki]] mohli jako jediní zůstat, i když jen malá část jich ještě znala jazyk – téměř všichni však emigrovali v roce 1970 do [[Německo|Spolkové republiky Německa]].
 
[[Kategorie:Slované]]