První německou městskou dráhu dalo do provozu město [[Berlín]] 8. srpna 1924. Jednalo se o trasu Stettiner Vorortbahnhof - Bernau s napájením 800 Vss, následoval [[Hamburk]] roku [[1934]]. V obou případech se zpočátku jednalo o rekonstrukci městských tratí provozovaných do té doby v [[parní trakce|parní trakci]]. V grafikonu 1928/29 bylo poprvé zavedeno označení ''Stadtschnellbahn'' a ve stejné době se na nádraží v Halensee prvně objevilo namalované logo SS-Bahn. Od 1. prosince 1930 se používá označení s bílým S v zeleném poli a název ''S-Bahn''.
Při [[elektrizaceElektrifikace|elektrifikaci]] tratí zvolili provozovatelé napájení [[stejnosměrný proud|stejnosměrným elektrickým proudem]] zs postranní [[přívodní kolejnice|přívodní kolejnicí]], čímž se vyhnuli větším přestavbám v [[tunel]]ech a pod [[most]]y. Tratě byly zprvu používány jak [[elektrická jednotka|elektrickými jednotkami]], tak i klasickými soupravami v parní nebo motorové trakci. V obou městech však od tohoto smíšeného provozu bylo později ustoupeno, mimo jiné i proto, že při pozdější elektrifikaci železničních drah se používalo [[trolejové vedení]] pro [[střídavý proud]] a kombinace obou systémů by byla velice nákladná. V těchto dvou městech došlo tedy k úplnému oddělení S-Bahnu od železnice, a S-Bahn v Berlíně a Hamburku jsou dnes jediné, které používají stejnosměrný proud. Ostatní provozy S-Bahn v Německu používají standardní napájení trolejovým vedením nebo případně i motorovou trakci (některé linky v [[Rostock]]u a u dráhy v [[S-Bahn v Porýní (Ruhr)|Porýní (Ruhr)]]) a soupravy S-Bahn obvykle jezdí po stejných kolejích s ostatními vlaky.
[[Soubor:ET 423 244 MHAB.jpg|thumb|S-Bahn v Mnichově]]
