Georg Raphael Donner: Porovnání verzí

[[Soubor:Georg R Donner.jpg|thumb|Georg Rafael Donner na mědirytu podle obrazu Paula Trogera]]

'''Georg Raphael Donner''' ([[24. květen|24. května]] [[1693]] Essling (dnešní okrajová část [[Vídeň|Vídně]]) – [[15. únor]]a [[1741]]) byl rakouský sochař, kovorytec a medailér. Pocházel ze sedmi dětí z rodiny tesaře Petra Donnera. Měl dva bratry, kteří byli rovněž umělci, [[Sebastian Donner|Sebastiana]] (1707–1763) a [[Matthias Donner|Matthiase]] (1704–1756). Matthias byl známý vídeňský sochař a [[medailér]] a Sebastian byl také medailérem.

 

== Studium a počátky tvorby ==

 

Ještě téhož roku se snažil dostat místo v salzburské mincovně, kde setrval jen krátký čas, kvůli neshodám se spolupracovníky. Zachovalo se několik ''mincí'' a ''medailí s vyobrazením portrétů'' arcibiskupa [[František Antonín Harrach|Františka Antonína Harracha]] a arcibiskupa [[Leopold Anton Firmian|Leopolda Antona Firmiana]]. V roce 1727 ještě dostal objednávku z Mnichova na vytvoření pamětní medaile kurfiřta [[Karel Albrecht|Karla Albrechta]] a pracuje i v tomto roce v [[Linec|Linci]] pro bratra salzburského arcibuskupa, [[Jan Josef Harrach|Jana Josefa Harracha]]. V Linci vytvořil nadživotní sochu [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] pro rodovou kapli vedle kostela. Donner se poté vrací zpět do Vídně, ale záhy přijímá pozvání od [[Ostřihom|ostřihomského]] arcibiskupa a uherského primase [[Imrich Esterházy|Imricha Esterházyho]] do [[Bratislava|Bratislavy]].

 

== Donnerova tvorba v Bratislavě ==

Podle kronikářů měla být dolní část oltáře z červeného mramoru, sochy andělů a světců z tvrdého kamene mramorované bílým štukem. Postavy puttů a Boha Otce mohly mít vytvořené kostry ze železa potaženou sádrou - z té měla být i oblaka.

Oltář v Marianke čekal stejný osud jako hlavní oltář dómu sv. Martina. Byl v 19. století zničen díky puristickým názorům té doby. Roku 1877 zůstala jen z celého oltáře na místě soška Madony. Obě sochy světců byly špatně zrestaurovány a přemístěny před vchod kaple Milosti. Sochy byly opět zrestaurovány roku 1978 a nacházejí se ve [[Slovenská národní galerie|Slovenské národní galerii]].

 

==Vídeňská tvorba a závěrečná práce v Gurku==

 

V těchto letech získal i titul „královský komorní sochař“ a díky tomu dostával daleko větší množství zakázek. Své nejlepší dílo vytvořil roku 1740 pro dóm v [[Gurk|Gurku]]. Objednavatelem díla byl probošta Kochler. Donner měl pro dóm vytvořit ''oltář sv. Kříže'', který je umístěn uprostřed lodi dómu. Na oltářním stole spočívá scéna Piety s velkým andělem. Ten podepírá postavu Panny Marie a okolo nich na volutách leží malí andílci. Kompozice je ve tvaru pyramidy a hlavní diagonálou díla je Kristovo tělo. Na tomto díle s ním pracovali jeho pomocníci. Ti také dodělali reliéfy pro kazatelnu, podle jeho návrhů.

 

Gurská Pieta se stala poslední prací Georga Raphaela Donnera, který zemřel 15. února 1741.

 

==Literatura==

{{Commonscat}}

* Soňa Greplová, Georg Raphael Donner (1693-1741) – život a dílo, ''Žáci a následovníci Georga Raphaela Donnera na Moravě'', Magisterská diplomová práce, Olomouc 2010, s. 18–30.

* Juraj Kostka a kol., Život a dielo J. R. Donner, ''Donner a jeho okruh na Slovensku'', Bratislava 1954, s. 9–46.

* Mária Malíková, ''Juraj Rafael Donner a Bratislava'', Bratislava 1993, s. 11–64.