Mesiáš: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Movses-bot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Formátování ISBN
Řádek 23:
== Mesiáš a eschatologie v rabínském judaismu ==
{{Viz též|Židovská eschatologie}}
Proces, který probíhal neuspořádaně již od doby krátce před zničením Chrámu, byl úspěšně završen ve 2. stol. n.l. Kromě potřeby dát židovství jasný rámec a oporu, která by mohla pomoci v pozdějším ideologickém souboji mezi židovstvím, [[křesťanství]]m a [[islám]]em i bez existence takových institucí, jako Chrám či [[Sanhedrin]], zde šlo i o preventivní opatření namířené proti falešným mesiášům a prorokům. Judaismus neměl v době Druhého Chrámu žádnou jednotnou představu o postavě Mesiáše. V samotné [[Mišna|Mišně]] a [[Tosefta|Toseftě]] se výraz mesiáš v eschatologickém slova syslusmyslu nevyskytuje. Mnohem více zmínek o mesiáši nalézáme v [[Gemara|Gemaře]].
 
=== Mesiáš, syn Davidův, a Mesiáš, syn Josefův ===
Řádek 33:
 
{{citát|Rabi Chija bar Aba řekl jménem rabiho Jochanana: Všichni proroci prorokovali [všechny dobré věci] pouze ohledně doby Mesiáše, ale ohledně světa, jenž přijde: „oko nespatřilo Bože, mimo tebe, [že by nějaký jiný bůh] učinil něco pro toho, kdo na něj čeká“. Nesouhlasí se Šmu’elem, jenž řekl: Tento svět se liší od dnů Mesiáše jen ohledně podřízení [cizím] silám.|Sanhedrin 99a}}
 
== Shrnutí pohledu judaismu ==
[[Judaismus]] vyhlašuje, že záměr, který [[Bůh]] sleduje při aktu stvoření našeho vezdejšího světa, se stane zjevným, až nastane poslední věk, věk míru a jednocení. Tato idea nachází svůj výraz v konceptu Spasitele, seslaného Mesiáše. Mesiáš je židovským povědomím chápán jako [[člověk|lidský jedinec]], který bude vyslán Bohem a objeví se na zemi buď tehdy, až si to lidstvo svým chováním vyslouží nebo po uplynutí doby, kterou Bůh tomuto světu vyměřil. Mesiáš se také stane klíčovou postavou při obnovování plné národní a náboženské autonomie židovského národa. Mesiášovy dny zde nastanou tehdy, až se pozemský život prosytí jasným uzřením své jednoty s Bohem a s Jeho účelem. Ve spisech autorů, patřících k reformnímu hnutí uvnitř judaismu, lze vysledovat tendenci k odmítání zejména osobnostního aspektu příchodu Mesiáše; spíše se v něm zdůrazňuje představa nástupu mesianistického věku jako závěrečného „zlatého věku“ světových dějin.<ref>Lancaster, B. ''Judaismus''. Knižní klub Ikar, Praha, 2000. 247 s. ISBN 80-7202-704-2, str.23</ref>