Faraon: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: Automatická náhrada (-\|thumb\|[0-9]+(x[0-9]+)?px +|thumb) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 40:
Kromě toho se vžila celá řada způsobů, jimiž byl panovník označován. Tato označení (např. ''miláček bohů'', ''mocný býk'') dnes znějí výhradně opisně, nicméně pro starověké Egypťany měla náboženský a mytologický kontext, který rozhodně nebyl pouze metaforou.
== Panovník a politická správa ==
[[Image:Pepi2.jpg|thumb|left|Panovník Pepi II. na klíně své matky, 6. dynastie]]
Starověký Egypt je v souvislosti s výše nastíněný chápáním panovníka v literatuře charakterizován jako polobožské království, jehož autorita jako instituce zůstala prakticky po více tři tisíciletí nezpochybnitelná. Jeho základní ideologickou tezí byl formální vztah mezi Egyptem (a tedy egyptským státem, zajišťujícím prostřednictvím panovníka náboženský kult) a jeho bohy. Bohové prostřednictvím svého stvoření světa (přesněji Egypta jako zosobnění celého světa) vtiskli všemu existujícímu řád [[maat]], jehož udržování jako jediné záruky trvání a nerušené existence strořeného světa bylo ústředním úkolem královské moci. Panovník tak činil především prostřednictvím ritualizací své náboženské role (viz výše) v chrámovém kultu, jehož byl formálně jediným oprávněným činovníkem (jednotliví kněží ve všech chrámech vystupovali jako jeho zástupci). Z toho důvodu také byla králi dána nejvyšší politická autorita. V ideologii a po většinu období starověkého Egypta také v praxi proto panovníci vystupují jako jediný společností akceptovatelný zdroj veškeré politické aktivity. Ilustrací tohoto principu je socha [[Pepi II.|Pepiho II.]]: přestože se panovníkem stal jeko velmi malé dítě a je zachycen na klíně své matky, je zobrazen jako miniatura '''dospělého''' krále s patřičnými atributy. Přestože je nepochybné, že řada králů nastoupila na trůn v době svého dětství, ani náznakem nejsou události raného období jejich vlády připisovány jiným osobán, např. jejich regentům. Panovníci a jejich osobní schopnost iniciativního řešení problémů tudíž do značné míry ovlivňovala chod společnosti. Názorným příkladem je [[Achnaton]], proti jehož reformě patrně nevznikla žádná účinná politická opozice, nebo období pozdních Ramessovců - postarších králů, jejichž vláda znamenala úpadek úrovně správy a vládnutí.
| |||