Vídeňský mír: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot: stylistické, typografické a kódové korekce podle specifikace |
m robot: stylistické, typografické a kódové korekce podle specifikace |
||
Řádek 15:
Po návratu do Čech král vzpouru tvrdě potlačil a Boreš z Rýzmburka skončil na popravišti. Princezna Kunhuta vstoupila do kláštera. Rudolf Habsburský stupňoval podmínky a pozměněna měla být i [[Zlatá bula sicilská]]. Přemysl si pohár hořkosti měl vypít až do dna - Rudolf usiloval o přímé podřízení českých králů římskoněmeckému panovníkovi. Tento požadavek byl nereálný, když samotná říšská knížata byla nezávislá a český král měl mezi nimi vždy zvláštní postavení. Nebylo možno se zbavit české státnosti.
"Psaní Vaší Výsosti o Vítkovcích a jiných Vašich služebnících obdržel jsem," psal český král Rudolfovi v říjnu 1277. „Že by tito Vaši čeští služebníci, jak pravíte, měli býti do Vašeho míru pojati, o tom já nijaké neměl jsem známosti. Netanulo mně ani na mysli, že by kdo z mých zemanů, zejména těch, kteří mně ve službě a věrnosti zavázáni jsou a kterých všechen rod odnepaměti předkům mým výhradně poddán býval, měl do úmluvy Vaší pod jakýmikoli přikrytím pojímán
Přemysla nedohnal k [[bitva na Moravském poli|bitvě na Moravském poli]] nedostatek soudnosti nebo neschopnost smířit se se ztrátou velmocenského postavení, jak se dlouho tradovalo. „Mám k Vaší lásce důvěru, že starodávných práv mého království raději přimnožiti nežli ujímati ráčíte. I já jsem údem oné říše, která zeslabováním údů svých síly nabývati nemůže.“ Bylo to už ovšem zbytečné gesto. [[Dante Alighieri|Dante]] píše o tom, že Otakara opustilo štěstí. O jeho osudu bylo vlastně rozhodnuto na těch nejvyšších světských i duchovních místech. Další konflikt byl ovšem nevyhnutelný.
| |||