Franz Stangl: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Literatura a externí zdroje: přidán zdroj |
|||
Řádek 27:
Stanglův přístup k vězňům pracujícím jako obsluha tábora zajímavým způsobem přibližuje následující historka, kterou zaznamenala Gitta Sereny při rozhovoru ve vězení v roce 1971. Jistý víděňský žid jménem Blau, kterého Stangl znal z předválečné doby, náhodou ho poznal v transportu a vybral ho i se ženou do pracovního komanda, se stal následně táborovým kuchařem. Jednou požádal Blau Stangla o pomoc, jestli může udělat něco pro Blauova osmdesátiletého otce, který právě přijel s transportem. Stangl mu sdělil, že ho nemůže vybrat do pracovního komanda, je na to moc starý. Blau odpověděl, že to chápe, ale jestli by nemohl zařídit ať mu dají najíst, a pak ať ho raději zabijí v "lazaretu" (tam se stříleli lidi, kteří z nějakého důvodu nemohli s ostatními do plynu), než aby musel běžet nahý s ostatními do plynové komory. Stangl prohlásil velkomyslně: ''"Běž Blau a udělej, co uznáš za dobré. Oficiálně o ničem nevím, ale neoficiálně můžeš říct kápovi, že jsem řekl, že je to v pořádku."'' Odpoledne se vrátil do kanceláře a Blau už tam čekal. Měl slzy v očích. Postavil se do pozoru a řekl: ''"Pane veliteli, chci vám poděkovat. Dal jsem otci pořádně najíst a pak ho odvedl do nemocnice. Už je po všem. Děkuju mockrát. Já jsem řekl: Není zač Blau, ale ovšem, jestli mi chceš děkovat, tak můžeš."''<ref>SERENY, ''Into That Darkness''. Citováno podle LEVY, ''Simon Wiesenthal a jeho případy'', s. 286-287. Gitta Sereny byla z této historky, která podle ní ukazovala v nejčistčí podobě Stanglovu zvrácenost, naprosto konsternovaná a chtěla od dalších rozhovorů upustit. Naštěstí tak neučinila.</ref>
==== Franz Stangl pohledem českého vězně [[Richard Glazar|Richarda Glazara]] ====
: "''Procházel se a postával nahoře na písečném valu několik dní po tom, kdy se začalo pálit. Obhlížel odtamtud celé své panství. Shlížel dolů na jednu stranu, odkud stoupal kouř a dodával mu na majestátu, pak zas na stranu druhou, kde hory věcí a řetězce postaviček neustále měnily tvar a jako v kaleidoskopu vytvářely nové a nové obrazce. Žádný karabáč jako ostatní esesmani, jen lehký jezdecký bičík, vždy žluté jelenicové rukavice a na hlavě jen lodičku, na ní a na výložkách stříbro, pravou ruku zaklesnutou několika prsty na prsou v upnutém zeleném kabátci - vrchní velitel tábora SS-hauptsturmführer Franz Stangl. Tak jak samojediný shora z valu shlíží, tak udržuje od všech odstup a nad vším nadhled. Nahoru do provozu přichází z komandatury jen zřídka, vždy vzdálen jakéhokoli styku s židovskými otroky i s ukrajinskými vachmany. Přijde-li někdy k apelu, obvykle doprovázen scharführerem Postem a ještě někým z velitelství, pak jen aby ze strany, od rohu baráku nahlédl. Odchází beze slova ještě před koncem apelu a přišvihává bičík k holínce. S mírně ohnutým nosem a vysunutou bradou v úzkém obličeji, s volnějšími pohyby a držením těla, které přísluší vyšším šaržím, působí i vůči všem ostatním esesmanům jako hradní pán, který vládne tak, že rozděluje moc mezi ostatní urozené - nejen aby se doplňovali, ale také aby na sebe sočili. Robert říkává, že 'tenhle vznešený pán toho bude vědět víc než ostatní a bude toho mít víc na svědomí - ten už je tak vysoko, že sám nemusí ani střílet ani karabáčem mlátit'.''"<ref>
== Itálie a konec války ==
| |||