Erik I. Dánský: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 8 lety
→‎Život: překlepy
m (→‎Život: typo, drobná úprava)
(→‎Život: překlepy)
Erik se narodil ve městě [[Slangerup]] jako nemanželský syn [[Sven II. Dánský|Svena II.]] Během vlády svého nevlastního bratra [[Knut IV. Dánský|Knuta IV.]] byl královým horlivým podporovatelem, ale během rebelie proti Knutovi byl ušetřen. Nepodprovázel Knuta do [[Odense]], kde byl v roce [[1086]] zabit. Králem byl zvolen Olaf a po něm, v roce [[1095]], Erik. Erik I. byl mezi lidmi oblíbený a s jeho době ustaly hladomory, které za Olafa I. Dánsko sužovaly. To bylo vnímáno jako boží znamená, že Erik je pro Dánsko ten pravý král.
 
Středověcí kronikáři, například [[Saxo Grammaticus]], a mýtimýty jako popisují jako “statného chlapíka”, kteý se udržel na místě, i když s ním zkoušeli pohnout čtyři muži. Měl také pověst dobrého řečníka a hlučného muže. Zřejmě podporoval centralizovanou královskou moc, ale zdá se, že si počínal jako diplomat, který se snaží vyvarovat konfliktů se šlechtou. Podařilo se mu dosáhnout zřízení samostatného arcibiskupství v [[Lund]]u.
 
Erik I. se rozhodl podniknout pouť do [[Svatá země|Svaté země]]. Podle ''Danmarks Riges Krønike'' mělo být důvodem to, že v opilosti zabil čtyři vlastní muže. Jako regenty určil svého syna [[Harald Kesja|Haralda Kesju]] a biskupa Assera.
 
Erik s manželkou [[Boedil Thurgotsdatter]] a silným doprovodeldoprovodem cestovali přes [[Rusko]] do [[Konstantinopol]]e, kde byl hostem císaře. V Konstantinopoli onemocněl, ale přesto se lodí vypravil na [[Kypr]]. Zemřel v kyperském městě [[Pafos]] v červenci [[1103]] a tam ho také královna nechala pohřbít. Sama onemocněla a zemřela téhož roku v [[JeruzálemJeruzalém]]ě.
 
==Rodina==