Filip Sattler: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+dopl.+ref. |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
[[Image:ImmaculataBruntalDetail2.jpg|thumb|Socha [[Immaculata|Immaculaty]] v [[Bruntál]]e, 30. léta [[18. století]], detail]]
'''Filip Sattler''' ([[20. 4. 1695]] – [[20. 5. 1738]]) byl významným pozdně [[baroko|barokní]] sochař, který byl činný především na [[okres Olomouc|Olomoucku]] v [[18. století]].Narodil se jako sedmé a poslední dítě v rodině sochaře [[Klemens Sattler|Klemense Sattlera]] a [[Marie Koll von Ried]] ve městě [[Wens|Wensu]] v [[Tyrolsko|Tyrolsku]]. O osudech jeho pěti sester a jednoho bratra není nic známo.
== Život ==
Jeho otec byl ve Wensu známý sochař. Jeho sochařský rukopis měl spíše pololidový charakter, v němž ještě nejsou evidentní žádné prvky baroka. Neměl však možnost zasvětit syna Filipa do tohoto řemesla, neboť zemřel v době, kdy bylo synovi pouhých šest let. Po smrti otce se o rodině moc neví. Pravděpodobně se přestěhovali k sochaři [[Andreas Kolle|Andreasi Kollemu]], jenž byl příbuzný matky a také nejvyhledávanější sochař Tyrolska v první pol. 18. století. Právě on dal nejspíš Filipovi první sochařské školení, není to však podloženo prameny.
Mezi lety [[1701]] až [[1721]] o Filipovi nemáme žádné písemné podklady. Pravděpodobně ale vykonal tovaryšský vandr, který zdokonalil jeho sochařský projev. Na svém vandru nejspíš navštívil [[Itálie|Itálii]], protože vlivy italského barokního sochařství [[Bernini|Berniniova]] okruhu jsou v jeho dílech velmi znatelné. Objevují se již v jeho prvotních pracích v Olomouci.
První písemná zmínka po této dlouhé odmlce pochází ze [[17. února 1721]], kdy se oženil s [[Anna Marie Beck|Annou Marii Beckovou]], dcerou znojemského radního [[Ferdinand Beck|Ferdinanda Becka]]. Oddáni byli v [[Kostel sv. Mořice|kostele sv. Mořice]] v Olomouci. Měsíc po svatbě dne [[24. Března 1721]] se Fillip Sattler stává mistrem. O dva roky později [[1723]] získává městské právo a den na to kupuje dům čp. 509 U zlaté růže v někdejší Bernardínské, dnes Slovanské ulici, za cenu 800 zlatých.
Z jeho manželství se narodilo pět dětí, z nichž se pouze dvě dožili dospělosti. Dcera [[Marie Veronika Sattler|Marie Veronika]] se provdala za malíře [[Jan Kryštof Handke|Jana Kryštofa Handkeho]], který byl přítel a spolupracovník jejího otce. Filipův syn [[Josef Ignác Sattler|Josef Ignác]] se roku [[1739]] začal u Handkeho učit malířskému řemeslu.
S Kryštofem Handkem Filip Sattler spolupracoval při mnoha realizacích. Pracovali spolu na výzdobě auly jezuitské univerzity, [[Kaple Božího těla|kaple Božího Těla]] pro olomoucké jezuity a také na výzdobě zahradního altánku, oltář v [[Kostel Nejsvětější Trojice|kostele Nejsvětější Trojice]] pro šternberské augustiniány.
Ze společenského života Sattlera víme, že byl členem náboženského bratrstva, do nějž vstoupil roku [[1726]] a také olomouckého Střeleckého spolku, kde byl členem a zároveň jednatelem od roku [[1735]]. Členové tohoto spolku byly v tehdejší Olomouci velice významní.
Sochař Fillip Sattler zemřel 20. Května 1738 na plicní chorobu, pravděpodobně silikózu plic. Za zvuku všech zvonů byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Mořice v Olomouci dne 22. Května 1738. To, že se zvonilo na všechny zvony svědčí o Sattlerově vážnosti a slávě, jak během života tak i po něm.
== Dílo ==
[[Image:Kaple Boziho tela in Olomouc.jpg|thumb|Kaple Božího Těla v [[Olomouc]]i]]
Dílna Filipa Sattlera existovala relativně krátkou dobu (poč. 20. Let až do jeho smrti v roce 1738), přesto byla její produkce poměrně bohatá a pole působnosti široké. Svá díla rozesel po celé Moravě, jednalo se o zakázky jak kamenosochařské, tak řezbářské a významnou část zaujímaly také práce štukatérské, které jsou dnes bohužel spoře dochované. Modelace většiny Sattlerových figur vychází z reliéfního principu jednopohledovosti, bez nároků na plně plastickou, prostorovou modelaci soch. Charakteristické znaky jeho figur: těžká, hmotná, ale měkce modelovaná drapérie, fyziognomie hladkých, plných obličejů s výraznýma očima a nosem, mírně pootevřenými rty, či dekorativně ztvárněné prameny vlasů a vousů.
=== Prvotní tvorba ===
Jeho první díla v Olomouci jsou ještě slohově nepřesná.
Figury andělů na oltáři svaté Pavlíny v kostele svatého Mořice- rok 1719. Toto dílo je uváděné jako jeho první doložená práce. Vytvářel ji dle kresebných návrhů Václava Rendera.
Sochařská výzdoba supraporty vstupního portálu někdejšího kapitulního domu č. 514 v České ulici- 20 léta 18. stol. Původně byla umístěna na bývalém objektu kapituly v dnešní ulici 8 Května v Olomouci. Dnes se nachází ve sbírkách olomouckého Vlastivědného muzea. Stavbu poškodil v roce 1709 požár proto byl postaven nový dům s barokním vstupním portálem se supraportou.
Výzdoba jezuitského chrámu Panny Marie Sněžné- kolem roku 1720. Tady spolupracoval s Rendrem, Thomasbergerem a Sturmerem. Byla to pro něj velká zkušenost, neboť jej obeznámila jak s poměry v cechu, tak především s uměleckým vkusem olomouckých objednavatelů.
=== Druhá pol. 20. let 18. Století ===
'''Kamenné sochy sv. Kateřiny a sv. Václava'''- Velký Týnec, kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kamenne sochy sv Barbory a Sv. Matouše-Vsisk, Kostel svatého Matouše
Socha Immaculaty-Nachází se před farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Bruntále
Pro výše uvedené sochy je společným znakem mohutnost tělesného objemu, šroubovitý postoj figur, těžké drapérie a z celkové mohutnosti vyplývá jistá neohrabanost postav.
=== Konec 20. let a počátek 30. let ===
Toto období je ve znamení významných zakázek. V tomto období na něj má vliv italský štukatér působící na Moravě Baldasar Fontana, který pracoval pro biskupa Karla Lichtenštejna. Pracuje s iluzivními účinky světla, což se na Moravě stalo novým principem tvorby. Sattler patřil k hlavním příznivcům jeho stylu tvorby.
Socha Merkura-Rok 1727. Socha stojí ve vrcholu Merkurovy kašny v Olomouci.
Výzdoba kaple Božího těla-Rok 1728. Kaple se nachází v jezuitském univerzitním komplexu mezi novostavbou budovy školy a konviktem. Sochařská výzdoba kaple je provedena částečně ve štuku a částečně v pískovci. Je soustředěna na hlavní oltář, dva boční oltáře a výzdobu okenních výklenků. Po stranách hlavního oltáře stojí nadživotní sochy dvou křesťanských ctností- Lásky a Naděje. Ve vrcholu oltářního nástavce je umístěna sedící alegorická postava Víry, obklopena putty. Na výzdobě Sattler využívá poznatku od Fontany. Je to především v plastickém pojetí figur a zapojuje zde také působení světla. Sattlerův projev je však hmotnější a vyniká velkou lyričností a vroucností výrazu. Toto dílo je považováno za vrchol jeho tvorby.
Výzdoba Varhanní skříně-Rok 1729. Umístěná je v kostele sv. Mořice v Olomouci. Monumentální stavba dřevěné skříně je vedena po celé stěně hudebního kůru. Vybudovaná je na zprohýbaném půdorysu. Pro sochařskou výzdobu varhan oslovil probošt F. Ř. Giannini sochaře Sattlera. Jedná se o dvě figury vzrostlých andělů stojících na koutových nástavcích architektury varhan. Sattler však výzdobu nedokončil neboť zemřel. Dokončení sochařské výzdoby a řezbářských detailů se ujal jeho tovaryš Jan Antonín Richter.
=== 30. léta 18. století ===
V tomto období pracoval také ve vzdálenějších lokalitách na Moravě.
Socha Krista a čtyř evangelistů-Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Uherském Brodě
Reliéfní medailony v prvním patře sloupu Nejsvětější Trojice- V roce 1732. Olomouc
Socha Panny Marie Bolestné- Rok 1732. Sochu najdeme v Hranicích na Moravě. Figura je zachycena v kontrapostním postoji, tělo je mírně esovitě natočené, hlava se zaklání a směřuje vzhůru. V Mariině výrazu je patrný žal nad ztrátou syna.
Socha sv. Floriana- Rok 1733. Umístěna na sousoší tohoto světce na návsi v Dubu na Moravě
Socha Jupitera- 1734-1735. Umístěna na Jupiterově kašně v Olomouci.
Socha Immaculaty-1738. Tato socha byla součástí rozsáhlého souboru sedmnácti soch Kapucínskýh světců, které zdobily průčelí Kapucínské Lorety ve Fulneku. Po zrušení Lorety v důsledku josefínských náboženských reforem měly tyto sochy různý osud. Do dnes se zachovaly jen dvě socha Immaculaty, která byla přenesena na mariánský sloup do Oder. A socha sv Felixe z Cantelice, která dnes stojí u kapličky ve Větřkovicích.
== Seznam děl ==
K významným dílům Filipa Sattlera patří (řazeno chronologicky):<ref name="CR"/>
* [[Kostel svatého Michala (Olomouc)|Olomouc, kostel sv. Michala]] - sochy na oltáři, dnes zčásti v Arcidiecézním muzeu (viz např. [http://www.olmuart.cz/?detail=50 Archanděl Michael], c. 1730)
Řádek 20 ⟶ 62:
Další díla:
* [[Bruntál]], sousoší Panny Marie [[Immaculata|Immaculaty]] z 30. let [[18. století]] u farního kostela{{#tag:ref|Autorství Filipa Sattlera zpochybňuje nález korespondence, ze které je zřejmé, že socha byla pořízena nejpozději roku [[1682]]. Podle názoru Miloše Stehlíka ale nelze Sattlerovo autorství zcela vyloučit, protože původní socha (které se týká korespondence) mohla být zničena a nahrazena novou vytvořenou Sattlerem.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Schenková | jméno = Marie | odkaz na autora = Marie Schenková | příjmení2 = Olšovský | jméno2 = Jaromír | odkaz na autora2 = Jaromír Olšovský | titul = Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska | vydavatel = Slezské zemské muzeum ; František Maj | místo = Opava | rok = 2001 | počet stran = 274 | isbn = 80-86458-06-7 | strany = 190}}</ref>|group=pozn.}}
== Použitá literatura ==
* Gabriela Elbelová. ''Výzkum barokního sochařství. Okruh Filipa Sattlera''. Nepublikovaná diplomová práce FFUP, Olomouc, 1996
* Gabriela Elbelová, ''Olomoucký sochař Filip Sattler (1695-1738)'', in: Výroční zpráva NPU v Olomouci,Olomouc 1997, s. 84-86.
* Helena Zápalková, ''Několik slov k dílu moravského barokního sochaře Filipa Sattlera'', in: Výroční zpráva NPU v Olomouci, Olomouc 2000, s. 123-129.
* Ondřej Jakubec, Marek Perůtka (eds.), ''3. Historie a kultura, Olomoucké baroko,'' Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Olomouc. Olomouc 2011
== Odkazy ==
| |||