Dějiny Litvy: Porovnání verzí

V letech [[1918]] – [[1940]] byla Litva státem s ekonomikou založenou převážně na [[zemědělství]]. Roku [[1922]] byl přijat [[zákon (právo)|Zákon]] o zemědělské reformě, který stanovil nezcizitelnou výměru zemědělské půdy na 80 hektarů, (v roce [[1929]] pak na 150 hektarů). Zbytek půdy byl rozprodán bezzemkům a malorolníkům. Litevská ekonomika se orientovala na zahraniční obchod. V závislosti na jeho vývoji se v letech [[1919]] - [[1929]] země přizpůsobovala jeho potřebám. Ve 20. letech hrály prim [[Mléčný výrobek|mléčné výrobky]], načež počátkem 30. let převzala tuto roli výroba [[Maso|masa]]. Hlavními obchodními partnery Litvy se staly [[Anglie]] a [[Německo]]. V letech 1919 – 1922 se moc soustředila v rukou Nejvyšší [[Litevská rada|litevské rady]] a jejího nejvyššího orgánu (od 4. dubna 1919 prezident) a [[parlament]]u. Prvním litevským [[prezident]]em se stal [[Antanas Smetona]]. Po volbách v květnu roku 1919 se rozvinula velká diskuse, jež vyústila v přijetí první [[ústava|ústavy]] Litevské republiky v roce 1922. Na jejím základě se Litva stala demokratickou republikou. Nejvyšším orgánem moci byl sněm, výkonnou moc měl v rukou prezident a ministři ve [[Vláda|vládě]]. Také [[Římskokatolická církev|katolická církev]] získala značné pravomoci. Klajpedský kraj, jenž byl součástí Litvy v letech [[1923]] – [[1939]], měl značnou autonomii v oblasti [[Zákonodárná moc|zákonodárné]], [[Soudní moc|soudní]], [[Administrativa|administrativní]] a [[Vzdělávání|vzdělávací]]. Po státním převratu v prosinci roku [[19251926]] zavládl v zemi autoritativní prezidentský režim. Nové ústavy z let [[1928]] a [[1938]] rozšířily práva prezidenta republiky. Prezidentský mandát trval 7 let a prezident mohl kandidovat ve dvou volebních obdobích za sebou. Měl [[pravomoc]] schvalovat zákony a rozpočet a vyhlašovat v zemi výjimečný stav.