Glazura: Porovnání verzí

[[FileSoubor:Připravené glazury.JPG|thumb|Zásobní rozmíchaná glazura]]

[[FileSoubor:Vzorkovník glazur.JPG|thumb|Vzorkovníky glazur po vypálení]]

Glazura se vyrábí rozemletím příslušných složek na jemný prášek, který se následně smíchá s vodou a takto nanáší na přežahnutý výrobek. Přežahnutý keramický střep ([[přežah]] se pálí obvykle v teplotě kolem 850  °C) je porézní a nasákavý a proto při máčení, nástřiku, natírání nebo jiném způsobu nanášení glazury nasaje glazuru na svůj povrch. Při [[ostrý výpal|ostrém výpalu]] (teploty nad 1050  °C) se z glazury odpaří voda a v bodě tání sline v kompaktní sklovitý povrch.

Jedná se o [[křemičitan|křemičitany]]y s přídavkem barvících oxidů a jiných chemických složek ovlivňujících barvu, lesk, tavnost aj.

V Egyptě a Mezopotámii byla rozvíjena výroba glazovaných výrobků již 4 000 let př. n. l.; nejstarší známé hliněné glazované ([[Fajáns]]ové) nádobí na světě pochází z Egypta, z období 3300 př. n. l.<ref>http://www.123egypt.cz/</ref> "Fajáns, částo také zvaná egyptská pasta, která se používala pro vytvoření modrého nebo zeleného lemování, se získávala z přirozeně se vyskytujícího kamene, uhličitanu sodného. Ten obsahoval rozpustný sodík a po vysušení předmětu zanechal tenkou vrstvu křemene, který vytvořil glazurovaný povrch. Kolem roku 1600 př.n.l. se glazurování dále rozvíjelo až po zdobení nádob, sošek a dlaždic. Efekt lesklého glazurování se později používal i pro imitaci kovů."<ref>http://ceramic-studio.net/keramika-historie/czech-republic/pocatky_zdobeni/</ref>

{{Pahýl - anorganika}}