Hybridní vzducholoď: Porovnání verzí

Odebráno 129 bajtů ,  před 10 lety
trocha uprav stypu a pravopisu, promazani casti banalnich linku
m (odebrána Kategorie:Letectví za použití HotCat)
(trocha uprav stypu a pravopisu, promazani casti banalnich linku)
'''Hybridní vzducholoď''' je vzdušný [[dopravní prostředekletadlo]] kombinující v sobě prvky [[vzducholoď|vzducholodě]] a [[letadloletoun|letadlaletounu]]. [[Zařízení]] využívá nejčastěji odlehčení [[hélium|héliem]] a tvar uzpůsobený pro dynamický [[vztlak]]. ProstředekHybridní všakvzducholoď stáleale zůstává těžší než [[vzduch]]. Toto [[zařízení]] slibujeby mnohoteoreticky výhodmělo oprotimít proti klasickému letadlu některé výhody. Mělo by například býtvyžadovat schopnékratší vzlétávat[[přistávací idráha|přistávací přistávat za využití menší [[dráhydráhu]], která by ani nemusela být k tomu nijak zvlášť uzpůsobenaupravena, či by měl přistávat a vzlétat kolmo k zemi.
 
== Firmy a jejich koncepty ==
V současnosti vyvíjí tyto prostředky například firma [[Lockheed Martin]] na objednávku od [[vláda|vlády]] [[Spojené státy|USA]], firma Solarship či firma Aeros. [[Zařízení]] [[firma|firmy]] Lockheed Martin by mělo být schopno vydržet ve [[vzduch|vzduchu]] až tři týdny a vzlétávat i přistávat za pomocí [[vznášedlo]]vých (vrtulových) podvozků. Verze od firmy Solarship využívá k získávání [[energie]] i [[fotovoltaický článek|fotovoltaické články]] a její podvozek má [[kolo|kola]]. Verze od Aerosu by měla být schopná přistávat [[kolmost|kolmo]] k zemi díky [[systém|systému]], v kterém se hélium [[stlačitelnost|stlačí]] do malého [[objem|objemu]] a vysáté komory naplní vzduchem. Vzlet by měl využívat tohoto systému v opačném provedení. Firma Aeros své řešení nazývá Cargo Airship.
 
==Historie==
Koncept hybridní vzducholodi není ve světě [[letectví]] žádnou novinkou, dříve však bylobyla jejich realizovánírealizace a zařazení do běžného provozu prakticky nedosažitelnénedosažitelná. Většinou se na světlo světa dostalivznikly jen [[patent]]y či ojedinělé samostatné [[model]]y.
 
Bylo to rokuRoku [[1869]], kdy poprvé vzlétl asi nejstarší pokusný model hybridní vzducholodi řečený [[Avitor Hermes]], zkonstruovaný [[Frederick Marriott|Frederickem Marriotem]]. Měl [[vodík]]ový balón [[vřetono]]vitého tvaru, křídla tvaru [[delta|delty]] a ocasní plochy. Dlouhý bylByl 11 [[metr]]ů sdlouhý váhoua měl hmotnost 38 [[kg]]. Poháněn bylPOhon skrovnýmzajišťoval [[parní stroj|parním strojem]] na [[alkohol]], o [[výkon]]u 750 W. Zařízení zaznamenalobylo veliký úspěchúspěšné a u přhlížejícíchpřihlížejících vzbudilo nadšení. Pan MariotVynálezce všakale nedokázal sehnat žádného štědrého [[sponzor]]a a tak jeho koncept i hybridní vzducholoďěvzducholodě obecně upadli na 90 letupadly do zapomnění.
 
Roku [[1905]] prováděl [[Alberto Santos-Dumont]] pokus, při kterém připoutal [[letadlo 14]] k vřetenovitému balónu, ovšem ve výsledku fungoval letoun 14-bis lépe bez vzducholodi. Na pokus se zapomnělo a tak nikterak neovlivnil [[letecký průmysl]] rozvíjející se letecké dopravy.
 
Na sklonku [[50. léta 20. století|padesátých let]] tuto koncepci znovuobjevila firma [[Aereon Corporation]] inspirujíc se prý návrhem [[Solomon Andrews|dr. Solomona Andrewse]] ze sklonku [[19. století]]. Nakonec tedy firma postavila hned několik ztužených hybridních vzducholodí Aereon. Navrhl je a postavil [[John R. Fitzpatrick]]. Navrhl koncepci se třemi vzducholodními trupy které spojoval nosný profil. [[Motor]]y umístil na jejich zadní konce. První byl veřejnosti představen model Aereon 3, zkonstruovaný roku [[1962]]. Další projekty se měliměly nést v duchu modernějšího a rychlejšího zařízení zavyužívající využitídeltovitého vztlakového tělesa podoby delty.
 
V [[80. léta 20. století|80. letech]] se ve státech [[Oregon]] a [[New Jersey]] zrodily projekty poletujících [[jeřáb]]ů. Velice neobvyklým konceptem byl [[CycloCrane]]. [[Gondola]] byla zavěšená na dlouhých lanech a nad ní [[rotace|rotoval]] [[aerostat]] s nosnými plochami. Piasecki Heli-Stat prozměnu spojil princip vzducholodě s využitím [[helikoptéra|helikoptéry]]. Jako gondoly měl čtyři helikoptéry [[Sikorsky S-58]]. Zařízení [[Heli-stat PA- 97]] však brzy postihla nehoda. Během letu 1. července 1986 blízko [[Lakehurst]] stroji odpadla pravá zadní gondola, následně pak další tři.
 
Ke konci [[90. léta 20. století|posledního desetiletí 20. století]] začal zájem o hybridní vzducholodě opět nenápadně růst. Využití bylo zamýšleno v oblasti civilní i vojenské. Bylo založeno několik firem zabývajících se jejich stavbou. V posledním roce [[tisíciletí|milénia]] uvedla svůj projekt [[Velká Británie|britská]] firma [[World SkyCat Ltd]] se sídlem v [[Oxford]]u. Projekt se nazýval SkyCat a demostrován byl zařízením SkyKitten.. Byl to sice jen model, měřil však 12 metrů. Těleso měl model neztužené, takže potřebnou tuhost získalo až po [[tlak|natlakování]]. Tvar obalu a vnitřní lanové výztuhy ho zformovali do podoby dvou vřeten po délce spojených. Psalo se o něm proto jako o [[katamarán]]u. [[Plyn|Plynové]] oddíly byli tři, ale prostřední byl znatelně méně dlouhý. Právě pod tím byla umístěna gondola. Model byl poháněn čtyřmi [[dmýchadlo|dmýchadly]] s ochranou zajištěnou [[kruh]]ovými [[aerodynamický]]mi kryty. [[Podvozek]] nahradily dva nafukovací útvary podélného tvaru pod postarními trupy aerostatického tělesa. Měly se podobat plánovanému [[vznášedlo|vznášedlovému]] podvozku skutečných SkyCatů. [[Test]]y vykázali kladné výsledky a firma dále prohlásila, že postaví rovnou tři typy skutečných hybridních vzducholodí a to během pár let. SkyCat-20 byl projektován jako 81 metrů dlouhý a s [[rychlost]]í 75 km/h měl být schopný převážet 20 [[tuna|tun]] zátěže. Střední SkyCat-220 byl zamýšlen jako 185 metrů dlouhý, jeho [[Únosnost|nosnost]] měla dosahovat až hodnoty 220 tun a SkyCat 1000 měl měřit dokonce 307 metrů. Všechny tyto lodě byly určeny k přepravě pasažérů v civilní dopravě, zažehnávání požárů, převážce nákladu a k držení hlídek nad oceány. V dalších letech se rozšířili zprávy o finančních potížích firmy a plán se začal opožďovat.
 
KoncepeKoncepce hybridní vzducholodě byla zajímavá pro americkou vojenskou agenturu [[DARPA]]. Roku 2005 se započal projekt velikého nosiče s nosností plánovanou v hodnotách 500 až 1000 tun. Není plánováno aby se takovéto stroje zůčastnilizúčastnily boje ale mají jen sloužit k přepravě. Program dostal označení HULA či Walrus, což znamená mrož.
 
== Externí odkazy ==