Evženie de Montijo: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 49:
 
O další vzdělání se pak postaral přítel Mérimée a anglická guvernantka paní Flowersová, která se o Evženii a Pacu starala v nepřítomnosti jejich matky. Obě sestry tak měly dostatek volnosti. Procházely se po březích [[Seiny]], bloumaly po pařížských bulvárech nebo trávily čas na prefektuře u přítelkyně Cecílie Dellessertové. Evženii velmi nadchlo divadlo, zejména diva Rachel.
 
=== Mládí ===
[[15. březen|15. března]] [[1839]] zemřel Evženii v Madridu otec. U jeho úmrtního lože byla pouze matka, která dcery povolala až pár dnů po jeho skonu. Protože se hrabě vzhledem ke své funkci [[poslanec|poslance]] zdržoval především ve Španělsku, viděla jej Evženie naposledy při jeho návštěvě Paříže v roce [[1837]]. Po jeho smrti se pro ni vše změnilo. Předčasně vyspěla a její sklon k přehánění vedl k přehnané trudnomyslnosti a silnému pocitu osamělosti. Ve Španělsku se navíc necítila jako doma a toužila vrátit se do Paříže, o níž si alespoň dopisovala ze Stendhalem a Mériméem.
Po povinném roce smutku se matka vrhla zpět do kolotoče zábav a přibrala také dcery, jimž hodlala zajistit vhodné manžely.<ref>Herre, s. 23</ref>
Evženie vyrostla do krásy, poutala na sebe pozornost přímým držením těla, půvabnou chůzí a dosti živým temperamentem. Měla štíhlou souměrnou postavu a jemnou pleť, bohatá kštice světlých vlasů s nádechem odstínů do kaštanově hnědé, rudé a zlaté rámovala oválný obličej pravidelných rysů s rovným čelem, sytě modrýma očima a malými ústy, v nichž se při neodolatelném úsměvu objevila řada bělostných zubů.<ref>Autin, s. 50</ref>
[[Soubor:EugenieDeTeba.JPG|thumb|right|Litografie od [[André Giroux|Andrého Girouxe]] podle malby [[Édouardo Odier|Édouarda Odiera]]]]
Když bylo Evženii osmnáct let bláznivě se zamilovala do vévody [[Jakub I. z Alby|Jakuba z Alby a Berwicku]], jemuž dala své city otevřeně najevo. Plachý vévoda se však rozhodl, za přispění hraběnky z Montija, pro Pacu. Evženie nesla neopětování svých citů těžce a napsala budoucímu švagrovi dopis, v němž se mu vyznala ze svého zklamání a oznámila mu svůj úmysl dožít život v klášteře. Aby ji matka přivedla na jiné myšlenky, rozhodla se, že nejlepším prostředkem je změna prostředí. Během cest navštívila Evženie [[Bordeaux]] i [[Homberg]], na zámku [[Plassac (Charente-Maritime)|Plassac]] nechala markýzem z Dampierre obdivovat své jezdecké umění nebo poléčila ozénozu v lázních [[Eaux-Bones]] či [[Bath]]u. Seznámila se také s Eleonorou Gordonovou, která si ji jako [[Bonapartismus|Bonapartistka]] rychle získala a nadchla ji pro návštěvu pevnosti [[Ham]], kde byl uvězněn synovec [[Napoleon Bonaparte|Napoleona I.]] Do Madridu se Evženie vrátila po měsících cestování a z rozhodnutí matky se připojila k životu ve společnosti. Neměla ale v úmysl nechat si znovu zlomit srdce. Proto některé vhodné nápadníky, jako prince [[Napoleon Josef Karel Pavel Bonaparte|Napoleona]], zvaného ''Plon-Plon'', či Mariana Télleze Giróna, odmítla a jiné odradila volností v chování a řeči.<ref>Autin, s. 36–40</ref>
Později o ní baron Hübner prohlásil, že ''"je plná života, koketní, zvídavá a naprosto jistá, že se zalíbí muži, kdykoliv se jí zachce".''<ref>Autin, s. 68–69</ref>
 
Druhou láskou v Evženiině životě byl markýz Pepe Osorio z Alcañicesu. Přes vášnivá vyznání se ale Pepe neodvážil protivit otci, vévodovi Mikulášovi ze Sesta, který byl proti synovu sňatku s ženou pochybné pověsti. Devatenáctiletá Evženie propadla [[Neurastenie|neurastii]] a pokusila se otrávit [[fosfor]]em ze sirek.<ref>Autin, s. 36–40</ref>
 
== Zajímavosti ==