Lejla (opera): Porovnání verzí

 

Přichází sem Muza; jeho píseň volá Lejlu (''Již kyne chvíle blažená… Když uzřím tě, tu oko mé''). Po dlouhém váhání se Lejla neudrží a vychází mu vstříc (zpěv ''Jak odolat, kdy slovo tvé''). Spočinou si v náručí, ale Lejla mu nadále nechce prozradit jméno svého otce a hovoří o loučení (duet ''Blahem se chvěje rosy květná skrýš''). Jejich idylu přeruší maurští vojínové věrní Muzovi. Varují vojevůdce před Almamenem, který je na cestě s biřici, aby ho zatkl. Ale Muza nechce utéci. Skutečně vzápětí přichází Almamen a zatýká ho. Muza se zaklíná věrností králi, je však ochoten podvolit se (zpěv ''Ve jménu krále mne do žaláře''). Mezi biřici a Muzovými vojíny málem dojde k potyčce, přeruší ji však muezzinovo vyzvání k modlitbě (modlitba ''Klekejte před bohem, Allah vás volá!''). Poté se Muza nechává odvést do vězení; Lejla vzlyká žalem. Almamen s potěšením sleduje Muzův pád a doufá, že je znamením lepšího osudu pro židovský národ (árie ''Jdi pohane! Jdi svému pádu vstříc… Ó soudce králů, Bože lidu mého'').

=== 2. dějství ===

(Královský stan ve španělském táboře) Král Ferdinand se svým synem Juanem a dalšími španělskými rytíři bujaře popíjejí (sbor se sóly ''Poháry vysoko zvedneme''). Jak král prozrazuje, mají na nejvyšších místech granadského království spojence, který rozkmotří krále Boabdila a Muzu a usnadní tak španělské vítězství. Velký inkvizitor Torquemada ohlašuje příchod Almamena a jeho dcery, jež se má stát zástavou. Juan již zná Ferdinandovy zrádné úmysly vůči nim a dovolává se jeho svědomí, ale král odvětí, že jeho činy bude soudit svatá církev.

 

=== 3. dějství ===

(V Granadě, v síni paláce Alhambra) Král Boabdil spočívá na pohovce a čte si. Almamen mu přináší zprávu o uvěznění zrádného Muzy, čímž krále potěší, ale Boabdilovu žádostivost k boji pro vlast mírní: hvězdy dosud nejsou příznivy. Boabdil o samotě přemýšlí nad svou rozpolceností; nejraději by se „v líbezném klidu, v míru spanilém“ věnoval lásce, ale osud a národ jej volají do boje (árie ''Ó ještě čekat! … Ty listy moudrosti''). Dá si k obveselení předvolat svou milostnici Zorajdu s dalšími dívkami (píseň Zorajdy a sboru ''Slavík zpívá mezi květy''). Král žádá Zorajdu, aby mu zazpívala píseň k uklidnění srdce, ale její zpěv (romance ''Vadla růže v slunce svitu'') jej vyzývá k činu. Zorajda jej pak přímo žádá, aby nedbal nepříznivých věšteb a postavil se v čelo maurských vojsk (duet ''Ó zanech kouzel neblahých''). Boabdil sbírá odvahu, tu se blíží maurští rytíři a vedou s sebou lidem osvobozeného Muzu (sbor ''Králi náš! Tvou milosť''). Boabdil je rozzloben, že se odvážili propustit zrádce, ale Muzovi se podaří ho přesvědčit o své oddanosti (duet ''Ha, vzdorní otroci!... Ó milený, ať do smrti''). Poslední pochyby rozptýlí svědectví Zorajdy, která dosvědčuje, že viděla Almamena prchat do španělského tábora (balada ''S pavlánu hledím s dívkami''). Boabdil se rozhoduje k boji, což všichni vítají (sbor ''Radostné blesky ať na nebi planou!... Ó jaká rozkoš, jaká slasť'').

=== 4. dějství ===

(Španělský tábor před Granadou) Lejla osamělá ve španělském táboře marně přemítá, která z věr je Bohu nejdražší, a vzpomíná na Muzu (árie ''Ten pestrý život, ten ruch bojovný… Muzo, reku spanilý''). Vyhledává ji Juan a vyznává jí lásku, již Lejla odmítá (dialog a Juanova árie ''Znáš lásky sílu?... Ne, to nemůž býti! Slunce zas vysvítí ''). Torquemada rázně zasáhne, kárá Juana, protože láska křesťanského knížete k židovce je velkým hříchem, a Lejlu s jejím souhlasem dává odvést do kláštera. Spolu s mnichy se pak modlí za zdar španělských zbraní (modlitba ''Nyní, bratři, modleme se… Dej, pane, sílu našim bojovníkům''). Ten se skutečně dostaví a bojovníci se vracejí s trofejemi (sbor ''Nad Granadou kříž se skví'').

 

Vojáci přivádějí též spoutaného Almamena, považovaného za zrádce, neboť Muza byl proti jeho ujišťování v čele maurských vojsk a nikoli v žaláři. Ferdinand hodlá Almamena soudit, nejprve však musí prozradit, kde židé v Granadě ukrývají své majetky; a také vydat smlouvu, která sice nemá žádnou platnost, ale její zveřejnění před světem by uškodilo králově pověsti. Oznamují dále židovskému zajatci, že jeho dcera již je v klášteře (scéna ''Slyš, králi náš, radostnou zvěsť…. Slyš a vydej smlouvu zpět''). Chystají se jej na místě mučit, aby se dozvěděli o židovských pokladech, ale Almamenovi se podaří roztrhnout pouta a utéci. Ve španělském táboře se šíří požár, který je ihned považován za židovskou nástrahu, a král i velký inkvizitor slibují plamennou pomstu španělskému židovstvu (scéna ''Satan byl mezi námi… Bůh kyne rukou ohnivou'').

=== 5. dějství ===

(Klášterní zahrada) Lejla se v přítomnosti abatyše a velkého inkvizitora zříká svého otce i „tajných srdce hnutí“ a připravuje se ke křtu a řeholnímu slibu. Na cestě ji zachytí Juan v mnišském hábitu. Lejla jej znovu odmítá, ale Juan poznává, že Muzovi by odpověděla jinak; tuto myšlenku naznačí i právě přicházejícímu maurskému vojevůdci. Muza proto zpívá Lejlinu píseň (''Kdo láskou srdce konejší, ó Lejlo má''). Avšak zatímco se k Muzovi přidruží Boabdil a Zorajda a nakonec se objeví i zoufalý Almamen, zaléhá sem zpěv jeptišek z chrámu (sbor ''Dominus fortitudo plebis suae'') a konečně i Lejlin řeholní slib.