Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 18 bajtů, před 7 lety
m
Ježíšova slova a jeho skutky přinesly [[spása|spásu]] všem lidem, v moci [[velikonoce|velikonočního]] [[tajemství]] Ježíšovy smrti, [[vzkříšení]] a [[nanebevstoupení]]. Tento Ježíšův dar vlastního života [[církev|církvi]] dále rozděluje též prostřednictvím svátostí. Svátosti jsou tedy pro církev, protože ji budují, a jsou z ní, protože v ní působí díky působení [[Duch Svatý|Ducha Svatého]]. Čtyři ze svátostí (křest, biřmování, kněžství a manželství) vtiskují kromě milosti člověka znamení, skrze něž je člověk připodobněn Kristu a církvi; tato znamení jsou nezrušitelná ([[Katechismus katolické církve|KKC]] 1121) a člověk je může přijmout pouze jednou.
 
Svátosti podle katolíků, jsou-li důstojně slaveny ve víře, udělují [[milost (teologie)|milost]], jíž jsou znamením ([[Tridentský koncil]], [[Enchiridion symbolorum|DS]] 1605-6). Tento účinek pochází z toho, že v nich působí sám Kristus; on křtí, on v nich působí. Protože [[Bůh]] Otec vždy vyslyší modlitbu svého [[Syn Boží|Syna]], tvrdí církev, že svátostí působí ''ex opere operato'' (prostým udělením), tedy z moci Kristova spásného díla, vykonaného jednou provždy (KKC 1128). Svátost se tedy podle katolického pohledu neuskutečňuje spravedlností člověka, ale Boží mocí. Plody svátosti však závisejí též na víře toho, kdo je přijímá.
 
Katolická církev říká, že svátosti jsou pro věřící nutné ke spáse (Tridentský koncil, DS 1604). Protože svátostmi se člověku takto dostává milosti Ducha Svatého, kterou člověku daruje Ježíš Kristus, člověk je prostřednictvím svátostí též připodobněn Božímu Synu, Ježíši Kristu. Klasickou definici svátosti nabízí sv. [[Tomáš Akvinský]] ve své [[Summa theologiae|Teologické sumě]] (III,60,3):