Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki: Porovnání verzí

Jedna z dřívějších studií ABCC prováděla srovnávací počet těhotenství vyskytujících se v Hirošimě a Nagasaki s městem [[Kure (Hirošima)|Kure]], vzdáleném 29 kilometrů jižně od Hirošimy, aby rozeznali poměry a výsledky spolu s vystavením ozáření. Jeden autor dokonce tvrdí, že ABCC odmítla poskytnout pomoc přeživším jen aby měli lepší výzkumné výsledky.<ref>M. Susan Lindee: ''Utrpení bylo skutečné: Americká věda a přeživší Hirošimy.'' (1994), University Of Chicago Press.</ref> V roce [[1975]] pak byla vytvořena [[Výzkumná nadace pro účinky záření]] aby převzala odpovědnost ABCC.<ref>[http://www.rerf.or.jp/index_e.html Výzkumná nadace pro účinky záření]</ref>

 

=== Hibakuša ===

{{Podrobně|Hibakuša}}

Oběti, které přežily bombardování jsou nazývány hibakuša (被爆者), japonsky doslova přeloženo "explozí zasažení lidé". Utrpení způsobené bombardováním vedlo Japonsko k názoru, že by mělo dojít k likvidaci nukleárních zbraní po celém světě a zastává tak jednu z nejpevnějších politik odmítajících tento typ zbraní. Od [[31. březen|31. března]] [[2009]] spočítala japonská vláda celkový počet hibakuša - 235 569 lidí, většina žijících v Japonsku.<ref><http://search.japantimes.co.jp/cgi-bin/nn20090807a2.html Hirošima podporuje Obamův názor o nukleárních bombách], The Japan Times</ref> Vláda přiznává, že asi 1% onemocnění je způsobené ozářením.<ref>[http://search.japantimes.co.jp/cgi-bin/ed20070815a2.html Úleva pro oběti atomového bombardování], The Japan Times</ref> Památníky v Hirošimě a Nagasaki obsahují seznam jmen hibakuša, kteří zemřeli od doby útoku. Aktualizovány jsou každým rokem na výročích bombardování, do srpna [[2009]] památníky obsahují seznam jmen o počtu více než 410 000 hibakuša - 263 945 v Hirošimě a 149 226 v Nagasaki<ref>[http://news.xinhuanet.com/english/2009-08/09/content_11851094.htm 64. japonské výročí atomového bombardování Nagasaki]</ref>

 

 

V knize ''Poslední vlak z Hirošimy'' píše [[Charles Pellegrino]] o rozhovoru s Cutomu Jamaguči, ve kterém popisoval zranění přeživších po atomových bombách. Jamaguči popsal oběti jako "chodící aligátory", kteří ''"byli teď bez očí a bez tváře. Aligátorští lidé nekřičeli. Jejich ústa nebyla schopna vydat jakýkoliv srozumitelný zvuk. Hluk, který dělali, byl horší než křik. Nepřetržitě mumlali - jako kobylky v letní noci. Jeden muž, enormně popálený na nohou, nosil dokonce mrtvé dítě vzhůru nohama."''<ref>[http://www.nytimes.com/2010/01/20/books/20garner.html Po jaderném útoku teprve skutečně začala hrůza]</ref>

Byli i jiní lidé, kteří utrpěli účinky obou bombardování, v Japonsku známí jako ''nidžú hibakuša''. Dokumentární film z roku [[2006]] popisující 165 ''nidžú hibakuša'' se jmenuje ''Dvakrát přežili: Dvojitá atomová bomba Hirošimy a Nagasaki'' (orig. ''Twice Survived: The Doubly Atomic Bombed of Hiroshima and Nagasaki'') a byl odvysílán v [[Organizace spojených národů|OSN]].

 

Během války Japonsko přivedlo mnoho korejských chlapců do obou měst, Hirošimy a Nagasaki, kde je nutili pracovat. Podle posledních odhadů bylo asi 20 000 Korejců zabito v Hirošimě a asi 2000 v Nagasaki. Je odhadováno, že každá sedmá oběť Hirošimy byla korejského původu. Po mnoho let Korejci těžko prosazovali, že byli také oběťmi atomových bomb a jim byly odepřeny zdravotní výhody. Nicméně většina problémů byla v posledních letech vyřešena soudem.