Manicheismus: Porovnání verzí

Podle tohoto učení existují dva [[etika|etické]] principy, které jsou současně vlastními principy struktury života: ''dobro'' (resp. světlo) a ''zlo'' (resp. tma). Ty spolu bojují a jejich smísením vznikl svět. Manicheismus učí, že [[Ježíš Kristus]] přišel osvobodit části světla ze zajetí tmy a těla (tedy ta, která disponují přimíšenými prvky zla) od jejich hmotné závislosti jen zdánlivě. Oba [[morálka|morální]] protipóly a jejich konfrontace existují trvale, jsou věčné, [[vesmír|kosmické]]. Tím se odlišuje od většinové křesťanské nauky, protože i ve chvíli, kdy je dle ní boj mezi protipóly pro individuum dokonán smrtí a pro duši začíná dimenzionálně jiný, kvalitativně nový, [[unipolarita|unipolární]] život (pouze dobro či pouze zlo), funguje v tomto učení princip [[bipolarita|bipolarity]] nadále.

 

 

Manichejství mělo od počátku pevně organizovanou církev v jejímž čele stál ''archégos'', Máního nástupce. Z manicheistickýh hodnostářů to dále bylo dvanáct mistrů, sedmdesát dva biskupů a třista šedesát kněží. Tito hodnostáři pocházeli z řad Vyvolených.