Manicheismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 4:
Podle tohoto učení existují dva [[etika|etické]] principy, které jsou současně vlastními principy struktury života: ''dobro'' (resp. světlo) a ''zlo'' (resp. tma). Ty spolu bojují a jejich smísením vznikl svět. Manicheismus učí, že [[Ježíš Kristus]] přišel osvobodit části světla ze zajetí tmy a těla (tedy ta, která disponují přimíšenými prvky zla) od jejich hmotné závislosti jen zdánlivě. Oba [[morálka|morální]] protipóly a jejich konfrontace existují trvale, jsou věčné, [[vesmír|kosmické]]. Tím se odlišuje od většinové křesťanské nauky, protože i ve chvíli, kdy je dle ní boj mezi protipóly pro individuum dokonán smrtí a pro duši začíná dimenzionálně jiný, kvalitativně nový, [[unipolarita|unipolární]] život (pouze dobro či pouze zlo), funguje v tomto učení princip [[bipolarita|bipolarity]] nadále.
 
ManicheimusManicheismus dělí své vyznavače do dvou tříd: na Vyvolené a Naslouchající. Vyvolení žili odděleně v klášterech přísným asketickým životem, věnovali se především studiu a modlitbám, ale pěstovali také umění. Naslouchající naproti tomu představovali manichejské laiky. Ti nemuseli žít asketicky, dodržovali pouze deset Máního přikázání. Protože Vyvolení nesměli pracovat, byli to Naslouchající, kteří je živili, na což se nahlíželo jako na almužnu.
 
Manichejství mělo od počátku pevně organizovanou církev v jejímž čele stál ''archégos'', Máního nástupce. Z manicheistickýh hodnostářů to dále bylo dvanáct mistrů, sedmdesát dva biskupů a třista šedesát kněží. Tito hodnostáři pocházeli z řad Vyvolených.