Evženie de Montijo: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 32:
Evženie byla druhou dcerou hraběte [[Cipriano Palafox a Portocarrero|Cipriana z Teby]] a jeho manželky [[Manuela Kirkpatricková|Marie Manuely Kirkpatrickové]]. Přišla na svět za zemětřesení v provizorním stanu na zahradě jejich domu v [[Granada|Granadě]]. Ke křtu ji nesl rodinný přítel markýz z Campoverde a za přítomnosti kmotra strýce [[Evžen z Montija|Evžena]] dostala jména '''''Marie Evženie Ignacie Augustýna'''''.
 
Rodina byla nucena žit ve vyhnanství. Hrabě Cipriano byl totiž obdivovatelem císaře [[Napoleon Bonaparte|Napoleona I.]], za [[Napoleonské války|Napoleonských válek]] bojoval na straně ''Grande Armeé'' proti svým [[Royalismus|royalisticky]] smýšlejícím krajanům ([[Španělská válka za nezávislost]]), a navíc zastával [[Liberalismus|liberalistické postoje]]. V roce [[1817]] se po souhlasu staršího bratra Evžena oženil s o deset let mladší [[Manuela Kirkpatricková|Manuelou Kirkpatrickovou]], dcerou amerického konzula v [[Malaga|Malaze]].<ref>Herre, s. 11</ref>
Oba manželé spolu téměř nežili, protože hrabě pro své neskrývané politické názory trávil mnoho času ve vězení, a hraběnkazatímco si zatímhraběnka užívala radostí života.<ref>Autin, s. 14</ref>
 
Evženie vyrůstala společně se starší sestrou [[Františka z Teby|Františkou (1825-1860)]], od které se odlišovala jak vzhledem, tak povahou. Přesto si obě skvěle rozuměly a sestra zůstala pro Evženii po celý život nejbližším člověkem, kterému se často svěřovala. Matka se výchově dětí příliš nevěnovala a otec pobýval doma pouze vzácně, ale přesto dokázal Evženii získat pro napoleonskou"Napoleonskou legendu".<ref>Autin, s. 17</ref>
[[Soubor:Emperatriz Eugenia y duquesa Francisca de Alba.jpg|thumb|right|Klečící Evženie s matkou a sestrou]]
V roce [[1830]] dostal [[Liberalismus|liberalisticky]] smýšlející otec povolení přesídlit s rodinou do [[Madrid]]u, protože králi [[Ferdinand VII.|Ferdinandovi VII.]] se konečně narodil potomek, ale pouze dcera [[Izabela II. Španělská|Izabela]], jejíž nástupnictví [[Salické právo|salijský zákon]] neumožňoval a král tak potřeboval pro podporu [[Pragmatická sankce#Pragmatická sankce Ferdinanda VII. 1830|pragmatické sankce]] zastání ze všech stran. Hrabě však raději pobýval ve [[Francie|Francii]] a Evženii se sestrou pouze navštěvoval. ŽivotEvženie naotce ''Callevelmi del Sordo'' byl skromnýpostrádala a Evženiečasto otce, kterémumu alespoň často psala, velmi postrádala. Matka se ji mezitím snažila usměrnit, protože se pod otcovým vlivem projevovala příliš romanticky a přecitlivěle. Při jedné cestě z [[Toledo|Toleda]] se don Cipriano seznámil s francouzským romanopiscem [[Prosper Mérimée|Prosperem Mériméem]] a pozval ho k návštěvě. Evženie si "strýčka mazlíčka", jak jej nazývala, ihned oblíbila a přátelství s ním jí vydrželo až do jeho smrti v roce [[1871]]. Rodina ale nepobývala pouze v Madridu, ačkoliv matka byla vítanou návštěvnicí všech salonů a živou společnost potřebovala k životu, ale také na zděděném venkovském statku ''Quanta Miranda''{{#tag:ref|Sídlo nechal postavit strýc hraběnky Manuely, [[Francisco Cabarrus|F. Cabarrus]], který působil jako ministr financí za vlády krále [[Karel IV. ŠpanělskýKarla IV.]] a byl otcem [[Tereza Tallienová|Terezy Tallienové]].|group=pozn.}} v [[Carabanchel]]u. Zde trávila Evženie s Pacou a adoptivním bratrem Abelinem dny na čerstvém vzduchu, hráli si v zahradě nebo jezdili na koních.
 
Rok [[1834]] byl ve znamení změn, za prvé zemřel strýc Evžen a hrabě Cipriano se tak stal majetným mužem a za druhé poměry ve Španělsku se zhoršily natolik, že se otec rozhodl k přestěhování do poklidnější Francie. Po smrti krále Ferdinanda VII. totiž v zemi vypukly nepokoje, protože králův bratr [[Karel Maria Španělský|Karel (V.)]] si nárokoval trůn, což vedlo k [[Karlistické války|občanské válce]]. Evženie byla dokonce jednou svědkem zavraždění duchovního před okny jejich paláce. To na ni stejně jako strýcova smrt velmi zapůsobilo, údajně se chtěla vrhnout z okna.<ref>Herre, s. 7–14</ref>