Neoklasicismus: Porovnání verzí

Užívání pojmů klasicismus a neoklasicismus není jednotné. V české i německé literatuře se obvykle rozlišuje období „barokního klasicismu“ (1680-1730), styl Ludvíka XVI. a jemu blízký [[empír]] (1770-1840) a konečně neoklasicismus, u nás často označovaný i jako [[novorenesance]]. V anglické a francouzské literatuře se jako neoklasicismus obvykle označují všechna tato období bez rozlišení.<ref> </ref>

Od starších forem klasicismu se neoklasicismus liší především tím, že je silně formální: přebírá sice mnoho prvků starověké architektury, používá je však jako dekoraci na budovách čistě účelových (školy, úřady, banky, nádraží i běžné činžovní domy). I lkdyž některé veřejné budovy mají nepochybnou uměleckou hodnotu (například [[Národní muzeum]] v Praze), bežná stavební produkce pouze pokrývala plochu fasády [[Ozdobný architektonický prvek|ozdobnými prvky]], často prefabrikovanými ze sádry a užívanými bez ladu a skladu. V tomto hodně vyprázdněném slohu byla vystavěna velká část městských center i nových okrajových čtvrtí po celé Evropě i v USA, zejména v období 1865-1910. Po roce 1900 je novoklasicismus pozvolna vystřídán novými dekorativními slohy ([[secese]], [[Art nouveau]]), které ovšem ruší přísnou souměrnost a pravidelnost fasád i strohý kánon řecké [[ŘádováKlasická řádová architektura|klasické řádové architektury]].

Obliba neoklasického stylu reagovala na rychlé střídání různých „[[Historismus|historických]]“ slohů (novorománský, novogotický, novorenesanční, novobarokní), které brzy vycházely z módy, kdežto návrat ke „klasickým“ vzorům dával budovám solidní a nadčasový vzhled a i běžné obytné domy povyšoval nad prosté účelové stavby s hladkou fasádou bez ozdob.