Oftalmologie: Porovnání verzí

Vědci z tohoto období zakládali své [[koncepce]] oka z velké míry na spekulací, spíše než na emipirickýchempirických důkazech. Rozpoznali [[oční bělmo]] a průhlednou [[rohovka|rohovku]], tenký film fungující jako vnější obal oka s vnitřní vrstvou tvořenou zornicí a tekutinou uprostřed. [[Alkamaeon]] a jeho současníci věřili, že právě tato tekutina zprostředkovávala zrak a protékala trubicí z oka až do mozku. [[Aristotelés|Aristoteles]] přidal k podobným názorům empirické údaje. Provedl [[pitva|pitvu]] očí zvířat a objevil tři (nikoli dvě) vrstvy. Také zjistil, že tekutina měla trvalou konzistenci, přičemž čočka se po smrti vytvarovala (či dokonce ztuhla) a okolní vrstvy se zdály být vedle sebe. Aristoteles, a jeho současníci, dále poukázali na existenci tří (ne jen jedné) trubic, vedoucích z oka. Trubice z každého oka se setkávaly uvnitř [[lebka|lebky]].

Porozumění stavbě oka se rozvíjelo tak pomalu, protože po dlouhou dobu byla čočka považována za samotný zdroj zraku a nikoli za část spojení, vedoucích ke zraku. Tuto mylnou představu odstranil až [[Hieronymus Fabricius]] a jeho následovníci, jenž správně umístili čočku a přispěli tak k rozvoji modeníhomoderního pojetí stavby oka. Odstranili Galénův koncept sedmého očního svalu (zvaného [[retractor bulbi]]) a opětovně zavedli správnou míru zakřivení čočky a zornice. Rovněž dospěli k poznatku, že řasnaté tělísko je spojením mezi čočkou a cévnatkou.