Feministická teologie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4:
Skutečnost, že feministická teologie vychází z ženské zkušenosti, je častým důvodem toho, že je jako [[teologie|teologická]] [[reflexe]] považována za „ [[objektivita|neobjektivní“]] na rozdíl od tradiční systematické teologie. Také existují silné tendence zacházet s tímto principem „zkušenosti“ jako s něčím, co je vlastní pouze feministické teologii a čím se z klasické teologie vyděluje. Takové chápání teologie je ovšem velice mylné, protože opomíjí skutečnost, že každá [[teologie|teologická]] [[reflexe]] je založena na zkušenosti. To, co činí feministickou teologii unikátní, není její důraz na zkušenost, ale na zkušenost žen. Na zkušenost, která byla v rámci teologické reflexe opomíjena a která musí být znovu objevována <ref> Ruether, Rosemary Radford. 1983. Sexism and God-talk: Toward a Feminist Theology. Boston: Beacon Press, str.12-13</ref>
Podle feministických teoložek můžeme kořeny ženské křesťanské teologické tradice spatřit v životním příběhu Ježíše Krista, který je v novozákonních evangeliích popisován jako vnitřně svobodný, spontánní muž, který soucítil s marginalizovanými a utlačovanými. Mezi jeho přátele, nebo jak se píše v Bibli, učedníky, patřily také ženy-
-přítelkyně, učednice. Tradiční genderové role se v rámci Ježíšova hnutí v 1. století našeho letopočtu otřásají v základech, pro obě pohlaví vznikají nové volnější prostory. Na základě biblických i mimobiblických pramenů vidíme, že ženy se souhlasem mužů vyučují, prorokují a dokonce stojí v čele společenství. Ovšem rovnostářské ideje vyjádřené ve 28. verši 3. kapitoly listu Galatským „není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou, vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ narážely postupem času na silný odpor. Novozákonní a nekanonické spisy odrážejí zápas, který vedlo rané křesťanství o větší spravedlnost mezi pohlavími. Tento zápas se více či méně line napříč dějinami. Zásadním zlomem pro něj byl až přelom 19. a 20. století, kdy ženy opět začaly bojovat za uznání své spirituality <ref> Opočenská Jana.2002. Co je a co chce feministická teologie (Od autoritativního Boha nad námi k Bohu mezi námi a v nás).</ref>
== Feministická teologie osvobození ==
Za dobu zrození feministické teologie osvobození můžeme považovat 60. léta minulého století. Adjektivum „osvobozenecká“ se primárně užívalo pro teologii latinsko-americkou, později se význam rozšířil na feministickou teologii, „černou“ v Severní Americe, teologii naděje a politickou teologii v Evropě. Často se všechny tyto teologie řadí pod jeden pojem, neboť se shodují v mnoha tématech, metodě a úzce mezi sebou spolupracují. ▼
▲Za dobu zrození feministické teologie osvobození můžeme považovat 60. léta minulého století. Adjektivum „osvobozenecká“ se primárně užívalo pro teologii latinsko-americkou, později se význam rozšířil na feministickou teologii, „černou“ v Severní Americe, teologii naděje a politickou teologii v Evropě. Často se všechny tyto teologie řadí pod jeden pojem, neboť se shodují v mnoha tématech, metodě a úzce mezi sebou spolupracují.
Významnou otázkou je míra biblického zakotvení feministické teologie osvobození. Podle Jany Opočenské došla feministická teologie ze všech [[teologie osvobození|teologií osvobození]] v tomto směru nejdále, především díky tomu, že ženy měly k biblistické vědě přístup již o něco dříve. Mají tedy určitou tradici, na které je možné stavět, a zároveň mezi sebou velice dobře komunikují a často si vyměňují svoje exegetické poznatky. Na druhou stranu nesmí být zapomenuto, že feministická teologie osvobození rovněž považuje Bibli za dokument patriarchální kultury, psaný muži, předkládající jejich obraz Boha a androcentrickou představu o životě, kde musí teprve být nalezena osvobozující tradice vhodná pro ženy. <ref> Opočenská, Jana. 1995. Z povzdálí se dívaly také ženy (Výzva feministické teologie). Praha: Kalich. </ref>
| |||