Siamská kočka: Porovnání verzí

V ilustrovaných rukopisech ze Siamu, které vznikly v letech 1351 - 1767, je možné vidět obrázky koček s odznaky, které se velmi podobají siamským kočkám. Ze 14.století pocházejí zmínky o kočkách siamského typu, které byly běžně v ulicích a křížily se s domácími kočkami. Německý přírodovědec Peter Simon Pallas popisuje volně žijící siamské kočky také ve středním Rusku <ref name="Cats" />.

V [[19. století]] se siamské kočky dostaly do Evropy a poprvé byly vystaveny na výstavě v Crystal Palace v [[Londýn]]ě roku [[1871]]. V roce 1884 poslal britský generální konzul působící v Bangkoku Owen Gould několik siamských koček s černohnědými odznaky své rodině do Anglie. Tyto siamky byly darem od siamského krále Rámy VI. a je tedy velmi pravděpodobné, že pocházely z královského, ušlechtilého chovu. Král Ráma VI., který vládl mezi lety 1868 - 1910, byl známý svou láskou ke kočkám <ref name="Cats" />.

V roce 1892 byl sepsán první výstavní standard, kde zalomení ocasu (zálomek) a šilhání bylo považováno za žádoucí plemenný znak. Dnes jsou tyto znaky považovány za vadu. Prvním známým britským šampionem z roku 1896 byl kocour Wankee, který byl dovezen z Hongkongu a měl typické, černohnědé odznaky. Téhož roku se na výstavě objevila také první siamka s modrými odznaky, která byla v té době diskvalifikována. Toto zbarvení začalo být uznáváno až ve 30. letech 20. století <ref name="Cats" />.

V současné době je [http://www.oldstylesiamese.co.uk/page15/files/page15-1132-full.html původní typ] siamské kočky od té současné natolik odlišný, že byla původní siamská kočka označena názvem thajská a chová se v některých chovatelských organizacích jako odlišnézcela samostatné plemeno. převážněFIFe tyto kočky v zahraničníchsoučasnosti organizacíchregistruje v seznamu neuznaných plemen (EMS kód THA non).

Siamská kočka je středně velká kočka se zadníma nohama delšíma, než jsou přední. Tělo je pevné a svalnaté. Tlapky jsou malé a oválné. Ocas je dlouhý a tenký. [[Hlava (anatomie)|Hlava]] má podlouhlý trojúhelníkovitý tvar, nos je dlouhý a rovný. Uši jsou velké, mají rovněž trojúhelníkovitý tvar a opticky prodlužují hlavu. Oči jsou šikmo posazené a modré. Srst je krátká, téměř bez podsady, s výrazným leskem <ref name="FIFe">Viz [http://fifeweb.org/wp/breeds/breeds_prf_stn.php oficiální stránky FIFe]</ref>.

U všech barevných variet (kromě bílé) je možná kombinace s kresbou (tabby), která se značí EMS kódem SIA ... 21 <ref name="FIFe" />

Pro všechna tato plemena platí stejný standard podle FIFe, kočky tedy mají shodné tělesné charaktistiky, liší se pouze barvou očí a barvou, případně délkou srsti <ref name="FIFe" />.

* '''Siamská kočka''' (EMS kód SIA) má typické odznaky (maska na obličeji, nohy, ocas). Oči jsou intenzivně modré. Srst je krátká, téměř bez podsady <ref name="FIFe" />.

* '''Balinéská (balijská) kočka''' (EMS kód BAL) je dlouhosrstou variantou siamské kočky. Oči jsou intenzivně modré. Srst je středně dlouhá, jemná, hedvábná, bez vlněné podsady. Na krku trochu delší, měla by vytvářet límec. Ocas by měl přípomínat péřové pero <ref name="FIFe" />.

* '''Seyšelská kočka''' je siamská kočka s podílem bílé barvy v odznacích. Oči jsou opět intenzivně modré. Rozlišujeme zde krátkosrstou (EMS kód SYS) a dlouhosrstou variantu (EMS kód SYL). Pro strukturu srsti platí totéž, co u siamské (krátká srst) či balinéské (dlouhá srst) kočky <ref name="FIFe" />.

* '''Orientální kočka''' nemá oproti výše uvedeným plemenům odznaky, nýbrž jednotné zbarvení po celém těle. Oči jsou v tomto případě zářivě zelené. Opět rozlišujeme krátkosrstou (EMS kód OSH) a dlouhosrstou variantu (EMS kód OLH). Pro strukturu srsti platí opět stejné požadvky jako u siamky/balinésky <ref name="FIFe" />.