Ptakořitní: Porovnání verzí

Ptakopyskové vedou život převážně ve vodním prostředí (vázaný na vodu), jejich životním prostředím jsou sladkovodní stojící nebo tekoucí vodní systémy ve východní a jihovýchodní [[Austrálie|Austrálii]]. Díky plovacím blanám a plochému ocasu jsou velmi dobře přizpůsobeni tomuto životnímu prostředí, pro odpočinek používají vyhrabané nory se vstupem těsně nad vodní hladinou. Ježury jsou v protikladu k tomu typickými pozemními zvířaty. Nemají žádné zvláštní požadavky na svůj životní prostor a lze je nalézt v [[Poušť|pouštních oblastech]] i [[Tropický deštný les|dešťových lesích]] stejně jako v horských oblastech až přes 4000 metrů nad mořem. Všeobecně jsou ptakořitní aktivní za šera nebo v noci, u ježur je však doba aktivity závislá také na počasí a potravě. U obou čeledí je známo, že v případě chladného počasí a tím adekvátně menší výživy jsou schopni snížit teplotu, rychlost tepů a dechů a upadají do zvláštního strnulého stavu ([[torpor]]), čímž šetří důležité rezervní látky v těle. Ptakořitní jsou kromě doby páření samotářská zvířata, jsou věrná svému stanovišti i když u nich nebylo pozorováno nějaké výrazné teritoriální chování.

 

 

K predátorům, kteří jsou schopni ohrozit ptakořitné, patří [[varan pestrý]], [[krajta diamantová]] a ze zavlečených dravců pak [[dingo]] a [[Liška obecná (šelma)|liška]]. V případě napadení se ježura dokáže rychle zahrabat do země tak, že ze země vyčnívají pouze její ostny. To, zda používá ptakopysk svou jedovou ostruhu proti dravcům nebo ji využívá pouze při potyčkách s jinými samci o samice, není dosud přesně známo.