'''Horké skvrny''' (z [[Angličtina|angličtiny]] zvané též '''hot spots''' z anglického jazyka) jsou místa v [[Země|zemském tělese]], která jsou charakteristická zvýšeným tokem [[geotermální energie]]. Může to být důsledek výstupu [[konvekční proud|konvekčních proudů]] nebo většívětšího soustředění [[radioaktivita|radioaktivních]] [[izotop]]ů v [[zemská kůra|zemské kůře]]. Magma následně vystupuje na povrch a vznikají oblastíoblasti [[vulkanismus|sopečné činnosti]], které však nekopírují místa, kde se setkávají [[litosférická deska|litosférické desky]]. Horké skvrny se mohou nacházet na [[oceánská kůra|mořském dně]] i na [[kontinentální kůra|kontinentech]]. Protože nejsoujejich svojípoloha polohounení vázányvázána na na litosférické desky, pokudzmění docházíse kpři posunu litosféricképohybu desky, mění se i místo výstupu [[magma]]tu na povrchjejím planetypovrchu. Důkazem tohoto procesu je vznik řetězců sopečných ostrovů.
Magma horkých skvrn pochází z větších hloubek a má [[bazicita|bazické]] (zásadité) složení. Díky malé [[viskozita|viskozitě]] (vazkosti) [[láva|lávy]] vznikají sopky charakteristické velkou šířkou základny a menším sklonem svahů, tzv. [[štítový vulkán|štítové vulkány]].
Když dojde k posunu desky nad horkou skvrnou, přichází sopka o svůj zdroj magmatu a stává se vyhaslou. Postupným zvětráváním se snižuje její nadmořská výška, až nakonec opět zmizí pod hladinou oceánu. Tak vzniká podmořská hora, neboli '''[[guyot]]'''. Teprve připočtením těchto podmořských vyhaslých sopek k těm v současnosti aktivním získámelze získat skutečnou délku celého ostrovního řetězce. Podle polohy jednotlivých sopek je pak možné určit i směr pohybu litosférické desky.
