Historický Ježíš: Porovnání verzí

 

Při analýze křesťanských dokumentů je zapotřebí mít na paměti jejich [[literární žánr]], který umožňuje pochopit poselství textu. Evangelia nejsou [[biografie|biografií]], ani morálně-výchovnými příběhy, ani [[kronika|kronikou]], nýbrž specifickým druhem, který v antické literatuře nemá obdoby. Ačkoli je život a učení Ježíše Nazaretského předmětem těchto evangelií, jejich prvořadý zájem není historický, biografický, [[filosofie|filosofický]], [[etika|etický]] či [[askeze|asketický]].<ref>Srov. {{Citát bible|Jan|20|31}}.</ref> Evangelia mají především [[kérygma]]tický charakter a představují Ježíše především jako příklad k následování a někoho, kdo nabízí člověku [[spása|spásu]]. Evangelia tedy nejsou literaturou faktu, ale zároveň nepostrádají historické váhy. Současné bádání opustilo čirý historismus, který považoval za pravdivé jen to, co je v evangeliích na základě [[a priori|a priorního]] předpochopení historické ([[Rudolf Bultmann]]). Pro posouzení historičnosti slouží tato kritéria:<ref>SKALICKÝ, C. ''Teologia fondamentale''. Roma: Ut unum sint, 1980, 251-255.</ref>

# ''Kritérium diskontinuity.'' To, co se nedá vyvodit ze zvyklostí tehdejšího židovství či prvotní církve, se považuje za autentické (např. oslovení [[abba]], titul [[syn člověka]]).

# ''Kritérium kontinuity.'' Zdánlivě v rozporu s předešlým kritériem se brání pravost Ježíšových činů a slov, když jsou v souladu s kulturním a náboženským kontextem doby a s jádrem Ježíšova učení, tj. příchodem božího království (např. otázka Ježíšových zázraků, podobenství, [[blahoslavenství]], [[otčenáš]]).