Drážní návěstidla ve Spojených státech amerických: Porovnání verzí

Akustické signály slouží primárně k tomu, aby strojvedoucí mohl odpovědět, potvrdit, že návěst dávanou personálem přijal{{Chybí zdroj|2012-01-22}}. V Americe, kde byly koleje vedeny i ulicemi měst, sloužily akustické signály, zvonec, píšťala, k upozornění okolí na pohyb vlaku. Akustické signály pro řízení jízdy vlaků na volné trati nepoužívají{{Chybí zdroj|2012-01-22}} s výjimkou nouzového zastavení, kdy se na koleje kladou rozbušky (minimálně dvě). S touto signalizací přišel v roce [[1841]] [[E. A. Cowper]].

Přesto, že akustické signály nejsou za normálního provozu používány{{Chybí zdroj|2012-01-22}}, našly uplatnění při přípravě vlakové soupravy před jízdou. Podle doporučení z roku [[1867]] byl jeden signál píšťaly používán pro odbrzdění, dva signály pro zabrzdění a tři pro zajištění. Tato kombinace nebyla příliš vhodná, vhodnější by byl jeden signál pro zabrzdění, dva pro odbrzdění. Takovéto omyly - nepřesnosti byly v dobách raného používání signalizace časté.

Pyrotechnické návěsti na principu světlice jsou méně známým, nebo méně očekávaným způsobem pro drážní signalizaci. Světlice se vyráběly v červené, žluté a zelené barvě s dobou hoření 5 - 15 minut. Červená světlice s dobou hoření 10 minut se používá dodnes na amerických drahách. Světlice může být vystřelena i z jedoucího vlaku a snáší se na padáčku nebo ve stanicích umístěna na břevno. I pomocí světlic je možno řídit jízdu vlakem jednoduchým způsobem: strojvedoucí nebo personál v daním místě vystřelí světlici, která pro následující vlak má význam, že pokud světlice hoří - stůj, což dovoluje vytvořit dostatečné vzdálenosti mezi vlaky{{Chybí zdroj|2012-01-22}}.

Kulová návěstidla (základním tvarem je koule) jsou tvořena jednou nebo více koulemi, které byly pomocí lan vytahovány na stožár návěstidla. Kulové návěstidlo je obecný název{{Chybí zdroj|2012-01-17}}, neboť návěstní koule mohla být vyrobena z&nbsp;proutí, potom je návěstidlo označované jako košové (proutěný koš) a&nbsp;nebo může být koule vyrobena z&nbsp;jiného lehkého materiálu. Podle počtu a&nbsp;polohy koulí může návěstidlo předávat strojvedoucímu dva nebo více jízdních signálů v&nbsp;závislosti na jejich poloze. V&nbsp;noci, pro zajištění viditelnosti, bylo zároveň s&nbsp;koulí vytahováno světlo nebo bylo vytahováno samotné světlo, v&nbsp;některých případech byla koule osvětlována světlem, umístěným uvnitř. Původ těchto návěstidel se nachází u&nbsp;námořnictva, kdy byl tento princip používán pro telegrafii. Tento druh návěstidel byl používán nejen ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]]<ref>Fotografie základních typů návěstidel v USA na stránce [http://mysite.du.edu/~jcalvert/railway/sigphot.htm mysite.du.edu/~jcalvert]</ref>, ale také v&nbsp;[[Německo|Německu]], [[Anglie|Anglii]] a&nbsp;dalších zemích. Ve Spojených státech byl tento druh návěstidel krátkodobě používán kolem roku [[1832]] na tratích [[New Castle]] a&nbsp;[[Frenchtown]]. V&nbsp;tomto provedení se tyto návěstidla používala do roku [[1840]], kdy byla koule/koše nahrazeny kruhovými deskami s&nbsp;výraznějším barevným provedením pomocí výsečí, čímž se z kulového návěstidla stalo návěstidlo deskové. U&nbsp;těchto návěstidel nebyl signál předávaný barvou ale polohou koule; nahoře - volno, ve středu - výstraha, dole - stůj.

První používaná návěstidla byla desková{{Chybí zdroj|2012-01-22}}, kdy pro zobrazení stavu byla použita deska s různým barevným nátěrem na každé straně. Platnost signálu pro přijíždějící vlak se nastavovala tak, že obsluha návěstidla otočila desku s požadovanou barvou do směru přijíždějícího vlaku. Pro indikaci signálu byla používána '''červená''' barva pro signál '''stůj''' a barva '''bílá''' pro signál '''volno'''. V noci bylo návěstidlo doplněno svítící lucernou červené nebo bílé barvy se stejným významem jako barva desky. Již tehdy bylo zřejmé, že je výhodnější barevným světlem označovat návěst než osvětlovat plochu signální desky. V roce 1867 navrhl Franklinův institut, zabývající se drážní signalizací, použití i '''modré''' barvy pro signál '''výstraha'''. Toto řešení bylo používáno pouhé tři roky, do roku 1870, kdy byly přejaty britské signály. Při použití modré barvy na deskovém návěstidle, tato nahradila bílou plochu, která znamená volno a červená plocha zůstala zachována. Signál volno byl potom indikován tím, že se deska postavila do polohy rovnoběžně s tratí, tedy z pohledu přijíždějícího vlaku nebyla viditelná. Modrá barva však měla nevýhodu, že za snížené viditelnosti nebo ve stínu byla špatně rozlišitelná od červené barvy.