Horká skvrna: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
ZéroBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (Robot: Přidávám sr:Врућа тачка
české významy slov; chybné číslo u popisku obr. (skvrn je 45)
Řádek 1:
[[Soubor:Hotspots.jpg|thumb|Identifikovaných 4445 horkých skvrn na zeměkouli]]
'''Horké skvrny''' (zvané též '''hot spots''' z anglického jazyka) jsou místa v [[Země|zemském tělese]], která jsou charakteristická zvýšeným tokem [[geotermální energie]]. Může to být důsledek výstupu [[konvekční proud|konvekčních proudů]] nebo větší soustředění [[radioaktivita|radioaktivních]] [[izotop]]ů v [[zemská kůra|zemské kůře]]. Magma následně vystupuje na povrch a vznikají oblastí [[vulkanismus|sopečné činnosti]], které však nekopírují místa, kde se setkávají [[litosférická deska|litosférické desky]]. Horké skvrny se mohou nacházet na [[oceánská kůra|mořském dně]] i na [[kontinentální kůra|kontinentech]]. Protože nejsou svojí polohou vázány na litosférické desky, pokud dochází k posunu litosférické desky, mění se i místo výstupu [[magma]]tu na povrch planety. Důkazem tohoto procesu je vznik řetězců sopečných ostrovů.
 
Magma horkých skvrn pochází z větších hloubek a má [[bazicita|bazické]] (zásadité) složení. Díky malé [[viskozita|viskozitě]] (vazkosti) [[láva|lávy]] vznikají sopky charakteristické velkou šířkou základny a menším sklonem svahů, tzv. [[štítový vulkán|štítové vulkány]].
Horké skvrny nejsou svojí polohou vázány na litosférické desky, pokud tedy dochází k posunu litosférické desky, mění se i místo výstupu [[magma]]tu na povrch planety. Důkazem tohoto procesu je vznik řetězců sopečných ostrovů.
 
Magma horkých skvrn pochází z větších hloubek a má [[bazicita|bazické]] složení. Díky malé [[viskozita|viskozitě]] [[láva|lávy]] vznikají sopky charakteristické velkou šířkou základny a menším sklonem svahů, tzv. [[štítový vulkán|štítové vulkány]].
 
Když dojde k posunu desky nad horkou skvrnou, přichází sopka o svůj zdroj magmatu a stává se vyhaslou. Postupným zvětráváním se snižuje její nadmořská výška, až nakonec opět zmizí pod hladinou oceánu. Tak vzniká podmořská hora, neboli '''[[guyot]]'''. Teprve připočtením těchto podmořských vyhaslých sopek k těm v současnosti aktivním získáme skutečnou délku celého ostrovního řetězce. Podle polohy jednotlivých sopek je pak možné určit i směr pohybu litosférické desky.