Paul Carell: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
přesměrování |
||
Řádek 28:
Od roku 1950 psal příspěvky pro časopis "Krystal", který byl vydáván ve vysokém nákladu. Používal zde pseudonym '''Paul Karell'', později '''Paul Carell'''.
Souběžně s výše zmíněnými zjišťovacími řízeními začala jeho druhá úspěšná novinářská kariéra. Pracoval jako nezávislý spolupracovník, pod různými pseudonymy, s deníky jako Die Welt a Die Zeit jako '''P.C. Holm'''. Psal také pro ''Norddeutsche Rundschau'' a ''Der Spiegel''. V tomto zpravodajském magazínu dal do oběhu, a to již 16. ledna 1957, tézi o jediném pachateli požáru Říšského sněmu v roce 1933 [[:de:
Úspěšnost jeho knih, ''[[Operace Barbarossa]]'' a ''Spálená země'' z něj udělala předního poválečného kronikáře bojů v SSSR za druhé světové války. V nakladatelství Ullstein se objevila, v roce 1980, jeho kniha Vězni o osudu německých válečných zajatců v Rusku. Tyto knihy měly ve Spolkové republice Německo, v převážné většině, pozitivní odezvu. Tak například napsal Die Welt: "Přispívá ke snížení resentimentu mezi Němci a Rusy (...) jako kvalifikovaný historik. Historik Bodo Scheurig usuzoval naproti tomu ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, že Carellova prezentace ruské kampaně, "ohlupuje ty kteří jsou náchylní zapomenout a roztrpčuje (ty), kteří mohou těžko zapomenout a trvají na celé pravdě." [12] Jonathan Littell, nechá ve svém, na faktech založeném románu "Ztepilí" vypravěče konstatovat, že Carell své dvousvazkové dílo o válce proti SSSR napsal, aniž jednou zmínil slovo Žid, "vynikající" historiografická práce vzhledem k masovým nacistickým zločinům v této zemi. Sotva něco jasněji prokazuje mentální potlačení těchto zločinů Němci, jako tato skutečnost.
| |||