Boris Michajlovič Šapošnikov: Porovnání verzí

'''Boris Michajlovič Šapošnikov''' ([[Ruština|rusky]]: ''Борис Михайлович Шапошников '') ([[20. září|20. září (2. října)]] [[1882]] [[Zlatoust]], Ufimská gubernie – [[26. březen|26.března]] [[1945]], [[Moskva]]) byl sovětský voják, [[maršál Sovětského svazu]] (1940), vojenský pedagogopedagog ([[profesor]] 1935), významný sovětský vojenský teoretik, náčelník generálního štábu [[Rudá armáda|Rudé armády]] v letech 1928-1931, 1937-1940 a 1941-1942.

Pocházel z měšťanské rodiny, po absolvování střední školy si zvolil vojenskou [[Kariéra|kariéru]]. Byl přijat do Aleksejevského vojenského učiliště. V roce 1903 byl v hodnosti podporučíka přidělen do střední Asie. Ve službě se projevil jako výborný [[důstojník]], uspěl i v Akademii gen.generálního štábu. Za vynikající výkony při studiu byl povýšen. Po Akademii se vrátil do Turkestánu, v roce 1912 byl přeložen do Polska.

První světovou válku zahájil jako starší adjutant (tj. operační důstojník) 14. jezd.jezdecké divize, záhy byl zraněn. Po návratu do služby působil ve stále odpovědnějších štábních funkcích. Vrcholem jeho kariéry bylo zvolení velitelem Kavkazské granátnické divize. Pro nemoc už po měsíci, v lednu 1918, odešel z funkce, v březnu i z armády.

Ve 20. letech zastával vysoké štábní i velitelské funkce. Napsal několik studií o [[Ruská občanská válka|Občanské válce]], v letech 1927 - 1929 vydal své nejvýznamnější dílo - třídílný ''Mozek armády''. V knize jasným a srozumitelným jazykem rozebírá a hodnotí činnost gen.generálních štábů, zejména rakousko-uherského, před 1. světovou válkou a v jejím průběhu. Vysvětlil roli, funkci a strukturu velení ozbrojených sil státu ve válce i při přípravě ekonomiky země na válku. ''Mozek armády'' vzbudil ihned velkou pozornost, Šapošnikov se dostal mezi špičku sovětských vojenských teoretiků. Vyneslo mu postfunkci náčelníka štábu Rudé Armádyarmády (1928 - 1931) a doživotní [[Stalin]]ovu úctu (Šapošnikov a později [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Rokossovskij]] byli jediní vojáci oslovovaní Stalinem jménem, v kontrastu k obvyklému „soudruhu Žukove“).

V letech 1932-1935 se věnoval výchově nové důstojnické generace ve [[Frunzeho akademie|Frunzeho akademii]]. Během působení v gen.generálním štábu a akademiích vychoval řadu velmi kvalitních štábních pracovníků, Stalinem nazývaných "Šapošnikovská škola"<ref>{{Citace monografie

V roce 1937 se vrátil na uvolněné místo náčelníka gen.generálního štábu, zde řídil rozpracování válečných plánů. Z titulu člena Hlavní vojenské rady se výrazně podílel na úpravách vojenské doktríny Rudé armády. Koncem 1939 Stalin a [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilov]] odmítli jeho plán [[Zimní válka|války s Finskem]], jako příliš opatrný a přeceňující sílu protivníka. Příprava války byla svěřena štábu [[Kirill Afanasjevič Mereckov|Mereckovova]] [[Leningradský vojenský okruh|Leningradského voj. okruhu]], následný neúspěch sovětských vojsk ukázal oprávněnost Šapošnikovových názorů. Poté jako člen nově vytvořené [[Stavka|Stavky]] řídil reorganizaci vojsk a přípravu úspěšné lednové ofenzívy. Už v prosinci 1939 byl vyznamenán. V srpnu 1940 byl ve funkci náčelníka gen.generálního štábu nahrazen paradoxně právě Mereckovem. Nicméně si zachoval Stalinovu důvěru, stal se náměstkem lid.kom.lidového komisaře obrany pro opevnění.

Po začátku [[Východní fronta (druhá světová válka)|války]] byl jmenován členem [[Stavka|Stavky]] (do konce života), od konce července 1941 potřetí náčelníkem gen.generálního štábu, zůstal jím téměř rok. Pro zhoršení zdraví ho v květnu 1942 nahradil nejlepší z jeho odchovanců [[Alexandr Vasilevskij|Vasilevskij]]. Tím vypadl z vedení bojových operací, zůstal však náměstkem lid.kom.lidového komisaře obrany, stál v čele komise zpracovávající na základě válečných zkušeností revize vojenských řádů a pokynů. Vedl práce na zpracování historie VlasteneckéVelké vlastenecké války. V květnu 1943 při redukci počtu náměstků o funkci přišel, náhradou se stal náčelníkem Akademie gen.generálního štábu.

26. března 1945 zemřel na [[Tuberkulóza|tuberkulózu]]. O dva dny později byl pochován v Moskvě na [[Rudé náměstí|Rudém náměstí]] u Kremelské zdi.

== HodnostiVojenské hodnosti ==

*Řády sv. Anny, sv. Stanislava a sv. Vladimíra — celkem 6 řádů.

V říjnu 1942 byly po Šapošnikovoviněm pojmenovány ''Vyšší důstojnické kurzy Výstřel'' a ''První pěchotní Tambovské učiliště''.