Dějiny Univerzity Karlovy (1918–1945): Porovnání verzí

Rektorem roku 1918-19 byl zvolen právník [[Karel Hermann-Otavský]] a hned na prvním zasedání 29. října univerzita zrušila své rozhodnutí z roku 1915 o vyloučení profesora Masaryka a zároveň žádala o založení nové české univerzity v [[Brno|Brně]]. Česká univerzita si přisvojila historický archiv a jednala o návrhu Filosofické fakulty, aby Teologická fakulta přestala být součástí univerzity, a zároveň o žádosti Husovy československé evangelické fakulty, aby byla do univerzity zařazena. Obě fakulty se tak mimoděk staly spojenci, stejně jako při opakované žádosti Husovy fakulty roku 1937, již opět podpořila jen lékařská a teologická fakulta.<ref name="jedna"> Havránek – Pousta (vyd.), ''Dějiny univerzity Karlovy'' IV. (1918-1990). Praha 1995.</ref>

 

 

Roku 1920 se z filosofických fakult obou univerzit také oddělily fakulty přírodovědecké a rozšířily se možnosti studia žen. Roku 1921 byl otevřen Hlavův ústav na Albertově. Od roku 1922 se univerzita rozhodla místo dosavadních fraků – rakouské uniformy se na české univerzitě neužívaly – vrátit se ke starým [[talár]]ům, černým pro akademiky a červenému pro rektora. Roku 1925 se habilitovala první žena, historička Milada Paulová; byla jmenována profesorkou 1933.