Tuchsové: Porovnání verzí

[[File: Kushanmap.jpg|thumb|260px|Mapa s názornou ukázkou dosahu Kušánské dominance v Tarimské pánvěpánve (města Turpan a Kuča) podle záznamu ''Rabatak'' (vyznačená slabozeleně).<ref> ''"The Rabatak inscription"''</ref>.]]

Podle čínských zdrojů byly Tocharové často identifikováni jako potomci [[Jüe-č’|Jučiů]], nebo alespoň blízko pokrevní a úzce souvisícisouvisící, a později pravděpodobně související z [[Kušáni|Kušánskými]] národy jako jejich předchůdci.<ref>Mallory (2006), p. 35</ref><ref>"According to some, they were the Tocharians, "Tokharoi", of Classical Antiquity", Roux, p.90</ref><ref>''Through the Jade Gate to Rome: A Study of the Silk Routes during the Later Han Dynasty, 1st to 2nd Centuries CE'', pp. 310–312. (2009). John E. Hill. BookSurge, Charleston, South Carolina. ISBN 978-1-4392-2134-1.</ref> Některé záznamy je popisují jako ''lid zs rudými vlasy a modrýma očima''.<ref>[http://euroheritage.net/tocharians.shtml "''The 3,800-year-old Europoid mummies of China, the bringers of Buddhism to Asia?''" by James Mayfield] (Chairman, European Heritage Library)</ref>

Tocharové žili v oblasti Tarimské pánve už asi od roku 1800 př. n.l. až do 2. století př. n.l., kdy byly vyhnáni z velké části Asijštími Huny (proto-Turkičtí Hiung-nuové).<ref name="Watson, Burton 1993. p. 234"/> Tocharští mluvčí pravděpodobně přenesli svůj původní Indo-evropský jazyk, do proto-Turkicých jazyků přistěhovaleckým Turkickým národům začátkem 2. století př. n. l., zatímco '''Tocharští B''' mluvčí byli více izolovaní od vnějších jazykových vlivů.<ref name="Watson, Burton 1993. p. 234">Watson, Burton. Trans. 1993. ''Records of the Grand Historian of China: Han Dynasty II.'' Translated from the''[[Shiji]]'' of [[Sima Qian]]. Chapter 123: "The Account of [[Dayuan]]," Columbia University Press. Revised Edition. ISBN 0-231-08166-9; ISBN 0-231-08167-7 (pbk.), p. 234.</ref><ref>Winter, Werner. Roku 1998. "Tocharian." V Ramat, Anna Giacalone a Paolo Ramat (eds). Indo-evropské jazyky , 154-168. London: Routledge.</ref> Později se skupina Tocharů stala Kušány a možná i íránskými kmeny Heftalitů, zatímco kočovní Turkické kmeny byli poraženy SasánovcySasánovci a [[Turkuti|Turkuty]], kteřýkteří je tlačili přes Hindukúš a hory Pákistánu do severozápadní Indie.

Proces [[Turkické národy|Turkické]] asimilácieasimilace, byl paralelní tím početním jiným civilizácímcivilizacím, včetnevčetně Médského, Partského, Tochařského, Kušánského, [[Protobulhari|Bulgařského]], Tabgačského (Tuoba) i Kipčackého etnosu. ChráneníChránění pouští [[Taklamakan]] před stepními kočovníki, základy Tochařské kultúry prožili až do příchodu [[Turkické národy|Turkických]] přistehovalců ([[Ujgurské kmeny|Ujgurských kmenů]]), kteří sem migrovali po kolapsu [[První Ujguřská říše|První Ujguřské říše]] (630-683) v současném [[Mongolsko|Mongolsku]].<ref> "The mystery of China's celtic mummies" . The Independent August 28, 2006 . Retrieved 2008-06-28</ref> Kolem roku 800 se všichni Tocharští mluvčí, kteří zde zůstali, přizpůsobili [[Ujgurské kmeny|Ujgurským kmenům]], a Indo-evropský jazyk Tocharů se stal nahrazený Turkickým jazykem.<ref name="Watson, Burton 1993. p. 234">Watson, Burton. Trans. 1993. ''Records of the Grand Historian of China: Han Dynasty II.''Translated from the''[[Shiji]]'' of [[Sima Qian]]. Chapter 123: "The Account of[[Dayuan]]," Columbia University Press. Revised Edition. ISBN 0-231-08166-9; ISBN 0-231-08167-7 (pbk.), p. 234.</ref><ref>{{cite web|url=http://www.pbs.org/wgbh/nova/chinamum/taklamakan.html|title=The Takla Makan Mummies|publisher=PBS|date=|accessdate=17 January 2008}}</ref> Nejpravděpodobnějším osudem [[Tochari|Tocharů]] bylo, že byly asimilovaní Ujgury, a mísily se do té doby, dokud mnoho současných Ujgurů, v '''Tocharské''' zemi dosáhlo kavkazských rysů a taky vzhledu.

[[File:River-ili-3.jpg|thumb|260px|Region dolního toku Ili ([[Ili|Ila]]), jako dávnadávná sidlištesídliště Tuchsů, Jagmaů a Čigilů]]

"... tato země je hezčí (nahiyati-st bisyar-ni'mattar), nežli domovina Čigilů. Jejich bohatstvím jsou ovce, kozy a z nich vyrobené kožešiny. Žijí kočovným životem ve stanech, mají letní a zimní pastviny. Lazina (Az'ové?) a F.rachija (Tochar'ové?) jsou dvě plemena Tuchsů, které každé mají malé území zse dvěma vesnicemi. Sujab a Biglilig, jsou velké vesnice, Hakanové (královo) jméno je "Jinal beg Tegin". V Urkatu, ve městě mezi dvěma vesnicemi Tuchsů, žije jen velmi málo lidí, ale město je krásné a domácí jsou bohatí".|Mahmúd Kašgarský, "Divân-ı Lügati't-Türk"||500}}

[[Turgeši]], poněkud zkreslený a možná trochu redukovaný tvar “Türk-kiši“, (t.j. [[Turkické národy|Turečtí-lidé]]) byli v čínských análech nazýváni, "Jüe-ži" (také Jüe-či), pozestávali z 2 kmenů, Tahsi ([[Tocharové]], Tuchsové) a Asi ([[Azové]], Aziáni), a byli stejnestejně neoddělitelní jako [[Tocharové]] a [[Azové]] počaspo čas územního zisku [[Baktrie]] v roce 150 př. n.l.<ref>[http://www.historum.com/asian-history/31064pan-turkism-utopia-9. html]</ref> V [[Jeti-su]] zůstali jenom [[Turgeši]], rozdělení do dvou větevvětví, na Tahsiany ([[Tocharové]]) a Aziany ([[Azové]], jsou pravděpodobně shodní s liďmilidmi, zmínenýmazmíněnými v slávnýchslavných “Orhunských runiformních záznamech“, z roku 730 jako <small>'''''“AZ“'''''</small>).