Claude de Villars: Porovnání verzí

'''Claude Louis Hector de Villars''' ([[8. květen]] [[1653]]-[[17. červen]] [[1734]]) byl poslední velký generál [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] a jeden z nejlepších francouzských vojevůdců. Později získal titul [[Generalissimus|generalissima]].

Villars se narodil v [[Moulins]] (dnes department [[Allier (departement)|Allier]]) do šlechtické, ale chudé rodiny, jako syn diplomata [[Pierre de Villars|Pierra de Villars]]. V roce [[1671]] Claude vstoupil do francouzské armády. Během [[Francouzsko-nizozemská válka|francouzsko-holandské války]] se zúčastnil obléhání Maastrichtu ([[1673]]) a po krvavé [[Bitva u Seneffe|bitvě u Seneffe]] ([[1674]]) byl povýšen na plukovníka jezdeckého pluku.

Na další povýšení musel čekat dlouho, i přes vynikající službu pod [[Henri de la Tour d'Auvergne de Turenne|Turennem]], [[Ludvík II. Bourbon-Condé|Condém]] a [[François-Henri de Montmorency, vévoda lucemburský|Luxembourgem]] a jeho šlechtický původ. Důvodem bylo nepřátelství s mocným [[François-Michel le Tellier, markýz de Louvois|Louvoisem]].

V době mezi válkou s Holandskem a Augsburskou[[Devítiletá ligouválka|válkou]] proti Augsburské lize, byl Villars nějakou dobu na neoficiální diplomatické misi v [[Bavorské kurfiřtství|Bavorsku]], kde byl stálým společníkem [[Maxmilián II. Emanuel|Maxmiliána II. Emanuela]].

Roku [[1702]] vyhrál [[Bitva u Friedlingen|u Friedlingenu]] a obdržel hodnost maršála. Další rok porazil Rakušany u [[Bitva u Hochstadtu|Hochstadtu]]. Poté potlačil povstání v [[Cevénnes]]. Za tento úspěch získal titul vévody. Friedlingen a Hochstadt byla neplodná vítězství a operace, jichž byla součástí, jsou plná nevyužitých příležitostí. Villars se tedy proslavíproslavil až roku [[1709]], kdy jebyla Francie na pokraji prohry.

V tomto roce stál na severní frontě proti [[Evžen Savojský|Evženu Savojskému]] a [[John Churchill, vévoda z Marlborough|vévodovi z Malborough]], dvěma největším vojevůdcům své doby. Tehdy se starý maršál Boufflers podvolil sloužit pod ním a Villars vyzval Francouze, aby něco dali pro blaho vlasti. Tím získal nové prostředky. Následovala krvavá [[Bitva u Malplaquet]], v níž se Villarsovi i přes ústup jeho armády a těžké zranění na koleně, podařilo zastavit postup nepřátel. Po bitvě mohl králi právem říci: ''„Připustí-li Bůh ještě jednu podobnou porážku, může Vaše Veličenstvo počítati s porážkou nepřátel.“''

Další dvě tažení proběhla bez boje, ale pak byl [[John Churchill, vévoda z Marlborough|Malboroughem]] vymanévrován. To vedlo k dobytí pevnosti [[Bouchain]]. Pak se Angličané stáhli. Následně Villars Evžena Savojského vymanévroval a rozdrtil jeho vojska [[Bitva u Denain|u DenainDenainu]] (1712). Tím zachránil Francii. Další rok dobyl na Rýně [[Landau]] a zvítězil u Freiburgu[[Freiburg]]u. Poté uzavřel s Evženem [[Rastattský mír|mír v Rastattu]].