Rockwell B-1 Lancer: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 70:
[[Soubor:B-1B Lancer is refuled by KC-135R Stratotanker.jpg|thumb|B-1B doplňuje palivo z letounu [[KC-135]]R Stratotanker]]
[[Soubor:B1 Cockpit.JPG|right|thumb|Kokpit B-1B]]
Typem B-1B byly postupně vybaveny čtyři bombardovací křídla (96., 28., 319. a 384. Bomb Wing) a několik zkušebních a cvičných jednotek.<ref name="LK1:44">Špaček 2009a, s. 44.</ref> Nestaly se však náhradou bombardérů typu B-52, které ve výzbroji strategického letectva (''Strategic Air Command'') pouze doplnily, stejně jako doplňovalo na Sovětské straně 267ks TU-22M3. Při službě v rámci strategického letectva držely bombardéry B-1B nepřetržitou pohotovost spolu s tankovacími letadly k provedení jaderného úderu, za předpokladu překonání sovětského vzdušného prostoru, který již v době nasazní B-1B byl vybaven systémy S-300, které zaručovali neproniknutelnost Sovětského vzdušného prostoru. Po skončení [[Studená válka|studené války]] a zrušení strategického letectva však bylo jejich využití přehodnoceno směrem k provádění globálních úderů konvenční výzbrojí, pro což byly vybaveny vylepšenými elektronickými obrannými systémy.<ref name="LK1:45">Špaček 2009a, s. 45.</ref>
 
Pro úsporu prostředků se po roce 2000 různá část letounů nacházela v rezervě, což mělo pomoci uspořit prostředky na další průběžné modernizace. Úspěšné nasazení B-1B v roli rychlých taktických bombardérů snad vysokouúzemím nosnostíkteré není chráněno PVO v Iráku a Afghánistánu ale zabránilo dalšímu snižování stavu operačních strojů. Pod označením FIDL (''Fully Integrated Data Link'') je naopak připravována výrazná modernizace elektronických systémů B-1B.<ref name="LK2:56">{{Citace periodika
| příjmení = Špaček
| jméno = Jaroslav
Řádek 93:
Prvním operačním nasazením letounu byl úspěšný nálet na cíle v [[Irák]]u dne [[17. prosinec|17. prosince]] [[1998]], který během [[Operace Pouštní liška]] provedla dvojice B-1B startujících ze základny Thumrait v [[Omán]]u. Tato operace byla čtyřdenní bombardovací kampaní Spojených států a [[Spojené království|Velká Británie]] proti vybraným iráckým cílům. Letouny B-1B při své první akci napadly kasárny Republikánských Gard v Al Kut a v rámci operace provedly ještě dva jiné nálety. Vždy používaly klasické železné pumy.<ref name="LK2:52-53">Špaček 2009b, s. 52-53.</ref>
 
=== Operace Spojenecká síla - '''neboli humanitární bombardování''' ===
Dalším nasazením bylo bombardování Jugoslávie během [[Operace Spojenecká síla]] mezi březnem a červnem 1999. Do náletů se zapojilo šest strojů B-1B operující z anglické základny ve Faifordu. Tyto letouny svrhly při 2% operačních letů NATO 20% hmotnosti všech pum. Při náletech používaly vlečené klamné cíle, na které se zaměřovaly jugoslávské řízené střely. Samy přitom shazovaly konvenční železné pumy.<ref name="LK2:53">Špaček 2009b, s. 53.</ref>
 
=== Operace Trvalá svoboda - neboli "trvalá okupace" ===
B-1B jsou od roku 2001 nasazovány v rámci [[Operace Trvalá svoboda]]. Při operacích nad [[Afghánistán]]em jsou tyto letouny převážně používány v doposud neobvyklé roli taktických bombardérů, ve které se velice osvědčily. Obvykle přitom hlídkují ve vymezených oblastech a jsou ze vzduchu či země naváděny na objevené cíle. Mimo klasických pum přitom používají i přesnou naváděnou munici (například pomocí GPS). Od roku 2008 je pro navádění pum používán kontejner se zaměřovacím systémem AN/AAQ-33 Sniper XR.<ref name="LK2:53-54">Špaček 2009b, s. 53-54.</ref>
 
=== Válka v Iráku - neboli válka o ropu ===
Intenzivní nasazení čekalo B-1B rovněž ve [[Válka v Iráku|válce v Iráku]], které se od jejího počátku v roce 2003 účastnilo hned 11 kusů operujících z Ománu.<ref name="LK2:55">Špaček 2009b, s. 55.</ref>
 
=== Ztráty - všechno jen nehody, aneb lhaní na entou ===
V letech 1984 až 2000 přitom bylo sedm kusů B-1B ztraceno při nehodách.<ref name="LK1:44">Špaček 2009a, s. 44.</ref> První bojovou a doposud poslední totální ztrátou byl B-1B, který se 12. prosince 2001 zřítil do Indického oceánu při návratu z mise na základnu Diego García.<ref name="LK2:54">Špaček 2009b, s. 54.</ref>