Biochemická spotřeba kyslíku: Porovnání verzí

Přidáno 1 188 bajtů ,  před 8 lety
m (úprava textu po přesunu)
'''Biochemická spotřeba kyslíku''' ('''BSK''') je údaj, který se používá především při [[Analytická chemie|analýze]] vod ([[Povrchová voda|povrchových]], [[Odpadní voda|odpadních]] apod.). Udává množství [[kyslík]]u, které je třeba k úplné [[Oxidace|oxidaci]] biologicky odbouratelných látek obsažených ve zkoumané vodě. Obecně platí, že čím vyšší je hodnota BSK, tím je voda z hlediska rozpuštěných [[Organická látka|organických látek]] [[Znečištění vody|znečištěnější]].
 
== '''CH'''emická '''S'''potřeba '''K'''yslíku CHSK ==
== Chemická spotřeba kyslíku ==
Příbuzný pojem ''CHSK'' označuje ''chemickou spotřebu kyslíku''. Ta oproti BSK udává spotřebu kyslíku potřebnou k oxidaci všech látek, tedy nejen těch, které mohou být odbourány biologickou cestou.
 
Jde o uzanční stanovení míry znečištění vody organickými a oxidovatelnými anorganickými látkami.<br />
Vyjadřuje se jako hmotnostní koncentrace kyslíku ekvivalentní spotřebě manganistanových iontů za definovaných podmínek.<br /><br />
 
'''CHSK<sub>Mn</sub>''' <br />
Stanovení dle '''Kubela''' probíhá v prostředí okyseleném kyselinou sírovou. Vzorek se zahřívá při teplotě 96 - 98 °C po dobu 10 minut s roztokem manganistanu draselného v prostředí kyseliny sírové. Část manganistanu se redukuje oxidovatelnými látkami přítomnými ve vzorku. Toto množství manganistanu se stanoví přídavkem roztoku šťavelanu sodného a následnou titrací jeho přebytku (ekvivalentní množství manganistanu spotřebovaného na oxidaci látek ve vzorku) roztokem manganistanu draselného.<br />
 
Pokud vzorek obsahuje větší množství chloridů (> 300 mg/l), způsobujících pozitivní chybu stanovení (oxidace na chlor), může se použít modifikovaná metoda dle '''Schulze-Pappa'''. Vlastní oxidace látek ve vzorku manganistanem draselným probíhá v alkalickém prostředí – nedochází k oxidaci chloridů.
 
== Použití ==
7

editací