Sipáhí: Porovnání verzí

[[Soubor:OttomanHorseArcher.jpg|thumb|right|210px|Osmanský lučišníklučištník na koni]]

V kontrastu s [[janičáři]|janičáry]], timariští sipahíjové byli vždy pouze [[Turci]]. Provincie, které neměli tureckou populaci, jako například Arabský poloostrov, neměly timariské sipahíje. Kanunname-i Sipahi (Zákoník či Kodex sipahíjů), byl napsán v době [[Mehmed II.|Mehmeda II.]], jasně udává, že každý sipahí (ať kapikulu či timari) musí mít turecké předky. Je zřejmé, že toto byla cesta jak oddělit dvě základní části armády ([[Janičáři|janičáře]] a sipahíje) a držet je odděleně od sebe a případně rebelsky smýšlející Turky od politiky hlavního města. Sipahíjové drželi kontrolu nad tureckou uřednickouúřednickou elitou a šlechtou v Anatolii a na Balkáně, bez hrozby, že se v Osmanské říši vytvoří rivalská turecká dynastie. Sipahíjové tak měli uředníúřední moc ve své vlastní provincii a měli sílu armády, byli vždy rivalem pro janičáře a nikdy by s nimi nespolupracovali proti sultánově rodině.

V době války, timariští sipahíjové a jejich jebelijové - ozbrojená družina - byli shromážděni pod svými plukovními veliteli ([[Bej|beji]]). Občas byli shromážděni i s jednotkami pod provičního velitele ([[Sandžak (administrativní jednotka)|sandžak]]-beje), a provičníprovinční velitelé pod hlavního velitele ([[Bejlerbej]] - také velitel velitelů či pán pánů). Pokud byla bitva vedena v Evropě, balkánští (Rumeli) sipahíjové vedli pravé křídlo otomanské armády pod vedením balkánského hlavního velitele (Rumeli Bejlerbej), zatímco anatolský hlavní velitel vedl levé křídlo. Jestliže byla bitva v Asii, pozice se prohodily. Takto byla vždy obě křídla poskládána z timariského jezdectva, zatímco janičáři, kapikuluští sipahíjové a dělostřelectvo byli uprostřed.

Timariští sipahíjové v klasické osmanské době byli hlavní složkou armády a v boji měli hlavní podíl. Zatímco pěchota držela ve středu nehybnou línii, obě jezdecká křídla neustále dorážela na nepřítele. Taktika timariotů během bitvy spočívala v zahájení nájezdy a navázáním kontaktu s nepřátelským jezdectvem. Pluky timariotů najížděly proti slabším či izolovaným jednotkám a pokaždé, když došlo ke střetu s těžkým jezdectvem nepřítele se vrátily k hlavní části armády. Během vracení jednoho pluku, ostatní pluky sipahíjů mohly zaútočit a narušovat nepřátelská křídla. Tímto způsobem se snažili vylákat nepřátelské jezdectvo co nejdále od podpory pěchoty, narušit soudržnost, izolovat a porazit je početní výhodou. Anatolijští sipahíjové provokovali nepřátelské jednotky šípy. Těžce vybavení balkánští sipahíjové používali oštěpy jako ochranu proti blízké nepřátelské kavalérii během taktického ústupu. Takto bojovala jezdecká křídla Osmanů okolo středu armády, který zůstavalzůstával stabilně na místě.