České země za vlády Přemyslovců: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 89.103.60.193 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Utar |
|||
Řádek 1:
[[Soubor:Erb Přemyslovců.png|120px|thumb|right|[[Erb]] dynastie Přemyslovců]]
[[Přemyslovci]] vládli v [[Čechy|Čechách]], ke kterým byla později připojena [[Morava]], od [[9. století]] do roku [[1306]].
== Počátky českého státu ==
Rané počátky českého státu jsou zahaleny tajemstvím. V době, kdy na Moravě vznikla [[Velkomoravská říše|rozlehlá říše]], [[Čechy]] nebyly sjednoceny pod vládou jediného panovníka. Existovalo zde několik menších celků, v jejichž čele stáli místní náčelníci – knížata [[Češi|Čechů]]. Po určité době se mezi nimi prosadili jako nejsilnější vládci ze středočeského rodu [[Přemyslovci|Přemyslovců]], který svůj původ odvozoval od bájných předků [[Přemysl Oráč|Přemysla Oráče]] a kněžny [[Libuše (kněžna)|Libuše]].
První přemyslovský kníže, o kterém se dochovaly záznamy v dobových písemnostech, se jmenoval [[Bořivoj I.]] a žil koncem [[9. století]]. V té době se Čechy dostaly do vlivu mocného velkomoravského knížete [[Svatopluk Velkomoravský|Svatopluka]]. Bořivoj se mu podřídil a nechal se společně se svou ženou [[Svatá Ludmila|Ludmilou]] na Moravě pokřtít. Křest přijali pravděpodobně z rukou [[arcibiskup]]a [[Svatý Metoděj|Metoděje]].
Do Čech se Přemyslovec vrátil jako místodržící moravského panovníka, a měl tak být nadřazen ostatním českým knížatům. Tehdy pravděpodobně sídlil na [[hradiště|hradišti]] [[Levý Hradec]], kde nechal vybudovat první křesťanský kostel [[sv. Kliment]]a. Vzápětí proti němu vypuklo povstání, které se Svatoplukovou pomocí potlačil. Poté dal na důkaz díků postavit další křesťanský kostel, zasvěcený Marii. Ten se stal první křesťanskou sakrální stavbou na ostrožně Pražského hradu.
Pravděpodobně za vlády Bořivojova syna [[Spytihněv I.|Spytihněva I.]] (vládl 894–915) byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy [[Pražský hrad|Pražského hradu]], kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách (uvažuje se o [[Levý Hradec|Levém Hradci]], [[Budeč (hradiště)|Budči]], [[Mělník]]u, [[Stará Boleslav|Staré Boleslavi]], [[Lštění]], [[Tetín (hradiště)|Tetín]]ě a [[Libušín]]ě) začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Tento prvotní státní útvar bývá nazýván [[knížecí rodové patrimonium]]. Po Svatoplukově smrti zanikla svrchovanost Moravy nad Čechami a česká knížata se dostala do vlivu východofranské říše.
== Boleslav I. ==
[[Soubor:Boleslav-I-Bohemian.jpg|right|thumb|150px|Boleslav I. Ukrutný]]Významnou úlohu v procesu formování českého státu sehrál [[Boleslav I.]] (vládl 935–972), který nastoupil vládu po zavraždění svého staršího bratra knížete [[Svatý Václav|Václava]]. Zatímco za Václavovy vlády byla nově dobytá území připojována k přemyslovskému státu jen volně (byla zde ponechána místní knížata a obyvatelstvu byla uložena povinnost odvádět [[tribut]]), usiloval Boleslav o sjednocení celých Čech. Prostředkem bylo zavádění [[hradská soustava|hradské soustavy]].
Na nově dobytých územích nechal Boleslav stavět hrady, do nichž dosazoval své správce ([[kastelán]]y), vojenské posádky, a při nichž zřizoval [[archipresbyterát]]y. Prostřednictvím této hradské správy pevně ovládal a řídil celou zemi.
Tento postup mu umožnila skutečnost, že se postavení Přemyslovců ve středních Čechách za jeho třicetiletého panování natolik upevnilo, že si mohl dovolit vybírat od zdejších obyvatel pravidelné daně. Daň představovala poplatek za ochranu, kterou kníže svému lidu poskytoval. Ze získaných prostředků zřídil a vydržoval početnou a dobře vyzbrojenou [[družina|družinu]] (uvažuje se až o několika tisících bojovníků). Upevnění moci uvnitř státu umožnilo Boleslavovi zahájit výboje, během nichž připojil [[Slezsko]], [[Krakov]]sko a Moravu. Otázkou zůstává, jak opravdu významným mezníkem bylo vyvraždění [[Slavníkovci|Slavníkovců]] v roce [[995]], tradičně udávané za konec jediného Přemyslovcům konkurenceschopného knížecího rodu v Čechách.
Po smrti [[Boleslav II.|Boleslava II.]] (999) se postavení českého státu v důsledku rozbrojů mezi jeho následníky spojených s [[pohanská rekce|pohanskou reakcí]] značně zhoršilo. Slabosti panovnické moci využil polský kníže [[Boleslav I. Chrabrý|Boleslav Chrabrý]] a na český trůn dosadil záhadného příbuzného Přemyslovců [[Vladivoj]]e (vládl 1002–1003). Kníže chtěl upevnit svoje nejisté postavení, proto požádal německého krále, aby mu udělil Čechy v [[léno]]. Tím umožnil začlenění českého státu do [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]].
== Christianizace ==
[[Soubor:Svaty Vaclav a Svata Ludmila - glass window.jpg|right|thumb|170px|[[Svatý Václav]] a [[Svatá Ludmila|sv. Ludmila]] v [[Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc)|kostele sv. Cyrila a Metoděje]]. Idealizované zobrazení, v době smrti Ludmily bylo Václavovi asi 14 let. Na štítu je zobrazena orlice, erb [[Přemyslovci|dynastie Přemyslovců]].]]
Tak jako jinde v Evropě mělo také na utváření českého státu důležitý vliv křesťanství. Kronikář [[Kosmas]] spojil jeho příchod do Čech s pokřtěním knížete Bořivoje na Moravě. Dnes je však známo, že křesťanství se k nám šířilo už pár desítek let předtím z franské říše.
Všichni přemyslovští panovníci, Bořivojem počínaje, se stali křesťany. Křesťanství upevňovalo jejich postavení, nicméně christianizace společnosti, především na venkově postupovala pomalu a plné pokřestění obyvatel českých zemí přišlo až s tzv. [[druhá vlna christianizace|druhou vlnou christianizace]] ve 13. století.
Každý křesťanský stát a jeho panující rod získaly časem svého patrona, světce, k němu se velmoži i lid obraceli v těžkých chvílích o pomoc. Tito „nebeští“ ochránci pocházeli často z vládnoucí dynastie. Patrony českého státu a dynastie Přemyslovců se stali [[Svatý Václav|sv. Václav]] a jeho babička sv. Ludmila.
První křesťanské kostely byly vybudovány koncem [[9. století]] na knížecích sídlech (Levý Hradec, Pražský hrad). Mnoho kostelů nechal později vystavět na nově zakládaných správcovských hradech Boleslav I., kde hrály důležitou roli nejen v církevní, ale i světské správě. Od 11. století se stavěly [[rotunda|rotundy]] a [[Bazilika|baziliky]] v [[Románský sloh|románském slohu]].
Jako druhá křesťanská stavba vznikla na Pražském hradě [[Bazilika svatého Jiří|bazilika sv. Jiří]] (vystavěna za vlády [[Vratislav I.|Vratislava I.]]), dočasně se stala hlavním kostelem knížecího paláce i celých Čech. Zanedlouho zde nechal kníže Václav vystavět ještě rotundu [[Sv. Vít|sv. Víta]], do níž uložil ostatky tohoto světce, které získal darem od východofranského krále [[Jindřich I. Ptáčník|Jindřicha Ptáčníka]]. Mezi nejznámější dochované románské objekty v [[Česko|Česku]] patří rotunda sv. Jiří na hoře Řípu nebo rotunda [[sv. Martina]] na [[Vyšehrad]]ě.
== [[Pražské biskupství]] ==
Zpočátku se křesťanské Čechy nacházely pod církevní správou biskupství v bavorském [[Řezno|Řezně]]. Roku [[973]] dosáhl Boleslav II. založení biskupství v Praze, které bylo podřízeno [[mohuč]]skému arcibiskupovi. Zřízení samostatné církevní organizace posílilo mezinárodní postavení utvářejícího se českého státu a prestiž jeho panovníka. Kníže i jeho nástupci darovali pražskému biskupství rozsáhlé pozemky s poddanými, aby ho hmotně zajistili. Biskupy považovali za své služebníky a prosadili si rozhodující vliv na jejich výběr. Biskupským kostelem a tím i nejvýznamnější církevní stavbou v zemi se stala rotunda sv. Víta.
Jako první usedl na pražský biskupský stolec saský kněz [[Dětmar]] a po něm Slavníkovec [[Svatý Vojtěch|Vojtěch]]. Ve své době patřil k nejvzdělanějším mužům Evropy a byl přítelem císaře Otty III., který byl jeho příbuzným. Dlouhá léta žil v říši, kde studoval na církevních školách. Poměry v Čechách, kde se prostí venkované jen pozvolna ztotožňovali s křesťanským učením a dlouho lpěli na pohanských zvyklostech, ho silně zklamaly. Marně se snažil přimět knížete a jeho dvůr, aby žili jako praví křesťané. Na znamení nesouhlasu s jejich chováním opustil dvakrát Čechy. Uchýlil se do [[Řím]]a a vstoupil zde do kláštera. Později se vypravil šířit víru do Pobaltí mezi pohanské [[Prusové|Prusy]], kteří ho zabili. Byl prohlášen za svatého a stal se dalším z řady českých patronů.
K církevní organizaci patřily neodmyslitelně také [[klášter]]y. Jako první v [[Česko|Česku]] vznikl ženský benediktinský klášter u baziliky sv. Jiří na Pražském hradě (kolem roku 970). Jeho představenou (abatyší) se stala sestra Boleslava II. [[Mlada]]. Nedlouho nato založili benediktinští mniši, které přivedl do Prahy z Itálie biskup Vojtěch, mužský klášter v [[Břevnov]]ě u Prahy (993). Kláštery se staly významnými středisky kultury a vzdělanosti. Při biskupstvích a klášterech se zřizovaly první školy, které sloužily výchově budoucích kněží. Vyučovalo se latinsky. Kostely a kláštery zakládali zpočátku výlučně členové panovnické dynastie, od konce 11. století také šlechtické rody.
== Království ==
[[Soubor:W vratislav ii 198 320.jpeg|thumb|140px|Vratislav II.]]
Ačkoliv na dědičný královský titul musely Čechy čekat až do roku [[1198]], respektive [[1212]] (kdy byl definitivně potvrzen), známe i dva předchozí krále.
[[Vratislav II.]] (vládl 1061–1092) se během své vlády stal účastníkem nelítostného boje mezi císařem [[Jindřich IV.|Jindřichem IV]]. a papežem [[Řehoř VII.|Řehořem VII.]] o [[investitura|investituru]] Ve sporu hájil císařovu stranu. Odměnou za to mu Jindřich IV. udělil osobní královský titul, který papež samozřejmě nepotvrdil. Jako Vratislav I. byl roku 1086 v Praze slavnostně korunován prvním českým králem.
[[Vladislav II.]] (vládl 1140–1172), vnuk krále Vratislava, se stal blízkým spojencem římského císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I. Barbarossy]], který usiloval ovládnout Itálii. Kníže mu při tom vydatně pomáhal. Čeští bojovníci se nejednou vyznamenali v boji, zvláště při obléhání [[Miláno|Milána]]. Když se město vzdalo, konala se zde slavnostní mše, při které byl Vladislav I. korunován za odměnu roku [[1158]] českým králem.
Dlouhá Vladislavova vláda přinesla českým zemím nemalý rozkvět. Jeho rodinné a politické styky se zahraničím otevřely cestu mnohým kulturním vlivům, které přicházely do Čech ze západu. Na druhé straně se pouze dynastické motivy ztotožnění s politikou říše ukázaly jako příliš úzké. Dokazuje to následující čtvrtstoletý úpadek panovnické moci, s Vladislavovou vládou nerozlučně spojený.
Vladislav v roce [[1172]] abdikoval ve prospěch syna [[Bedřich (kníže)|Bedřicha]]. Začal 25 let trvající boj o post českého knížete. O nejvyšší post v zemi se hlásili také synové [[Soběslav I.|Soběslava I.]] – na [[Přimda (hrad)|Přimdě]] vězněný [[Soběslav II.|Soběslav]] (II.), nejstarší tehdy žijící Přemyslovec, [[Oldřich (syn Soběslava I.)|Oldřich]] a [[Václav II. (kníže)|Václav]]. Oporu našli u císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I. Barbarossy]] (Vladislav II. očividně přecenil vděk císaře, kterému léta věrně sloužil). Vladislavův titul byl zřejmě dědičný (o výklad příslušných pramenů se vedou spory), ale jeho nástupcům se jej nepodařilo udržet – především díky mocenským zásahům Barbarossy do českých záležitostí.
== Poslední Přemyslovci ==
[[Soubor:Ottokar II Premysl.jpg|thumb|90px|Přemysl Otakar II.]]
[[Soubor:VáclavII.jpg|thumb|right|90px|Václav II.]]
[[Soubor:Vaclav3.jpg|thumb|right|90px|Václav III.]]
Již v 2. polovině [[12. století]], ale především ve [[13. století]] proběhly zásadní hospodářské a společenské změny, které stály u přerodu z raně středověkého ve vrcholně [[středověk]]ý stát. Již v 2. polovině [[12. století]] se uvažuje o vzniku pozemkové šlechty a počátcích mnoha významných [[šlechta|šlechtických rodů dob]] pozdějších. Během [[13. století]] pak tyto rody získávají zásadní podíl na politické moci, jejich společenské postavení bylo navenek mimo jiné prezentováno i hrady, které začaly vznikat ve 40. letech [[13. století]].
Počátkem 13. století se k vládě dostává schopný diplomat [[Přemysl Otakar I.]], za jehož vlády se ze spíše okrajové země začala stávat středoevropská velmoc.
Od roku [[1215]] začaly emancipační snahy církve, která se snažila o majetkovou nezávislost na svých světských dárcích a prosazení vlastního právního rámce pro osoby s církevní organizací spojenými. Toto úsilí bylo úspěšně dovršeno v roce [[1222]] [[Velké privilegium české církve|Velkým privilegiem české církve]], které do budoucna určilo postavení církve v rámci společenského organismu.
Přemyslovští králové počínaje [[Přemysl Otakar I.|Přemyslem I.]] začali zvát do českých zemí německé kolonisty – území bylo v té době osídleno řídce, německým řemeslníkům se ti čeští nemohli rovnat a panovníkům zajistili další příjmy z daní. Zintenzivnila se kolonizace dosud neosídlených oblastí, ve 13. století se kolonizační proces posílil i o nově příchozí ze Slezska, resp. na jihu z rakouských zemí. Během 13. století také vznikla první [[lokace|lokovaná]] města, i když o aglomeracích v blízkosti hradských center plnících aspoň částečně funkce měst se uvažuje už i pro dobu dřívější.
S vládou [[Václav I.|Václava I.]], Přemyslova syna, je spojena změna víceméně obranné české politiky na ofenzivní. Společně se svým synem [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem]] se mu podařilo na čtvrt století připojit k českému království rakouské země. [[Přemysl Otakar II.]] je tragickou postavou nejen českých, ale potažmo i evropských dějin. Vytvořil budoucí jádro podunajské monarchie (který bude tvořit [[Svatá říše římská]], [[Rakousko]] a země české a [[Uhersko|uherské]] koruny). Ve [[13. století]] ale nebyla panovnická moc zdaleka tak silná jako o 250 let později.
Po silném otřesu české státnosti následujícím po [[Bitva na Moravském poli|bitvě na Moravském poli]] moc v Rakousku pevně drželi [[Habsburkové]] a Přemyslův syn [[Václav II.]] obrátil svou pozornost na sever a východ, kde se mu podařilo získat polskou a uherskou korunu. Přemyslovci by ale nikdy nemohli dosáhnout všech svých úspěchů bez [[Jihlava|jihlavského]] a [[Kutná Hora|kutnohorského]] [[stříbro|stříbra]] – v době Václava II. se v Čechách těžilo asi 40 % stříbra v Evropě.
Jediná původní česká panovnická dynastie vymřela po meči českým, polským a uherským králem [[Václav III.|Václavem III.]] za nevyjasněných okolností [[4. srpen|4. srpna]] [[1306]].
== Související články ==
| |||