|
[[Soubor:Erb Přemyslovců.png|120px|thumb|right|[[Erb]] dynastie Přemyslovců]]
[[Přemyslovci]] vládli v [[Čechy|Čechách]], ke kterým byla později připojena [[Morava]], od [[9. století]] do roku [[1306]].
== Království ==
[[Soubor:W vratislav ii 198 320.jpeg|thumb|140px|Vratislav II.]]
Ačkoliv na dědičný královský titul musely Čechy čekat až do roku [[1198]], respektive [[1212]] (kdy byl definitivně potvrzen), známe i dva předchozí krále.
[[Vratislav II.]] (vládl 1061–1092) se během své vlády stal účastníkem nelítostného boje mezi císařem [[Jindřich IV.|Jindřichem IV]]. a papežem [[Řehoř VII.|Řehořem VII.]] o [[investitura|investituru]] Ve sporu hájil císařovu stranu. Odměnou za to mu Jindřich IV. udělil osobní královský titul, který papež samozřejmě nepotvrdil. Jako Vratislav I. byl roku 1086 v Praze slavnostně korunován prvním českým králem.
[[Vladislav II.]] (vládl 1140–1172), vnuk krále Vratislava, se stal blízkým spojencem římského císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I. Barbarossy]], který usiloval ovládnout Itálii. Kníže mu při tom vydatně pomáhal. Čeští bojovníci se nejednou vyznamenali v boji, zvláště při obléhání [[Miláno|Milána]]. Když se město vzdalo, konala se zde slavnostní mše, při které byl Vladislav I. korunován za odměnu roku [[1158]] českým králem.
Dlouhá Vladislavova vláda přinesla českým zemím nemalý rozkvět. Jeho rodinné a politické styky se zahraničím otevřely cestu mnohým kulturním vlivům, které přicházely do Čech ze západu. Na druhé straně se pouze dynastické motivy ztotožnění s politikou říše ukázaly jako příliš úzké. Dokazuje to následující čtvrtstoletý úpadek panovnické moci, s Vladislavovou vládou nerozlučně spojený.
Vladislav v roce [[1172]] abdikoval ve prospěch syna [[Bedřich (kníže)|Bedřicha]]. Začal 25 let trvající boj o post českého knížete. O nejvyšší post v zemi se hlásili také synové [[Soběslav I.|Soběslava I.]] – na [[Přimda (hrad)|Přimdě]] vězněný [[Soběslav II.|Soběslav]] (II.), nejstarší tehdy žijící Přemyslovec, [[Oldřich (syn Soběslava I.)|Oldřich]] a [[Václav II. (kníže)|Václav]]. Oporu našli u císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I. Barbarossy]] (Vladislav II. očividně přecenil vděk císaře, kterému léta věrně sloužil). Vladislavův titul byl zřejmě dědičný (o výklad příslušných pramenů se vedou spory), ale jeho nástupcům se jej nepodařilo udržet – především díky mocenským zásahům Barbarossy do českých záležitostí.
== Související články ==
| 