[[Soubor:Erb Přemyslovců.png|120px|thumb|right|[[Erb]] dynastie Přemyslovců]]
[[Přemyslovci]] vládli v [[Čechy|Čechách]], ke kterým byla později připojena [[Morava]], od [[9. století]] do roku [[1306]].
== [[Pražské biskupství]] ==
Zpočátku se křesťanské Čechy nacházely pod církevní správou biskupství v bavorském [[Řezno|Řezně]]. Roku [[973]] dosáhl Boleslav II. založení biskupství v Praze, které bylo podřízeno [[mohuč]]skému arcibiskupovi. Zřízení samostatné církevní organizace posílilo mezinárodní postavení utvářejícího se českého státu a prestiž jeho panovníka. Kníže i jeho nástupci darovali pražskému biskupství rozsáhlé pozemky s poddanými, aby ho hmotně zajistili. Biskupy považovali za své služebníky a prosadili si rozhodující vliv na jejich výběr. Biskupským kostelem a tím i nejvýznamnější církevní stavbou v zemi se stala rotunda sv. Víta.
Jako první usedl na pražský biskupský stolec saský kněz [[Dětmar]] a po něm Slavníkovec [[Svatý Vojtěch|Vojtěch]]. Ve své době patřil k nejvzdělanějším mužům Evropy a byl přítelem císaře Otty III., který byl jeho příbuzným. Dlouhá léta žil v říši, kde studoval na církevních školách. Poměry v Čechách, kde se prostí venkované jen pozvolna ztotožňovali s křesťanským učením a dlouho lpěli na pohanských zvyklostech, ho silně zklamaly. Marně se snažil přimět knížete a jeho dvůr, aby žili jako praví křesťané. Na znamení nesouhlasu s jejich chováním opustil dvakrát Čechy. Uchýlil se do [[Řím]]a a vstoupil zde do kláštera. Později se vypravil šířit víru do Pobaltí mezi pohanské [[Prusové|Prusy]], kteří ho zabili. Byl prohlášen za svatého a stal se dalším z řady českých patronů.
K církevní organizaci patřily neodmyslitelně také [[klášter]]y. Jako první v [[Česko|Česku]] vznikl ženský benediktinský klášter u baziliky sv. Jiří na Pražském hradě (kolem roku 970). Jeho představenou (abatyší) se stala sestra Boleslava II. [[Mlada]]. Nedlouho nato založili benediktinští mniši, které přivedl do Prahy z Itálie biskup Vojtěch, mužský klášter v [[Břevnov]]ě u Prahy (993). Kláštery se staly významnými středisky kultury a vzdělanosti. Při biskupstvích a klášterech se zřizovaly první školy, které sloužily výchově budoucích kněží. Vyučovalo se latinsky. Kostely a kláštery zakládali zpočátku výlučně členové panovnické dynastie, od konce 11. století také šlechtické rody.
