Ústava (Platón): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Xqbot (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Řádek 4:
Ústava má formu velice rozsáhlého dialogu, ovšem nepřímého: [[Sókratés]] zde vypráví o rozhovoru, jehož se účastnili také Glaukón, Polemarchos, Thrasymachos, Adeimantos, Kefalos a Kleitofón. Má deset knih a hlavním tématem díla je [[spravedlnost]] na úrovni jedince i státu, kniha se však dotýká i mnoha dalších oblastí, včetně umění, výchovy, práva, vědy atd. V sedmé knize, věnované hlavně vědám a vzdělávání, je jeden z nejslavnějších Platónových textů, ''Mýtus o jeskyni'' (517a-518a). Spolu s jedním z posledních Platónových děl, ''Zákony'', zakládá ''Ústava'' zvláštní žánr [[utopie]], myšlenkového experimentu s možnostmi spravedlivého uspořádání lidských společností.
 
Na ''Ústavu'' nějak navazovali téměř všichni velcí filosofové, zejména političtí, ve 20. století tento směr ostře kritizoval [[Karl Popper]]. V knize ''Otevřená společnost a její nepřátelé'' považuje Platóna spolu s [[Hegel]]em za myšlenkové předchůdce moderních totalitních režimů. Jeho kritika ovšemje nebere ohled na okolnosti vzniku ''Ústavy'' ioprávněnou, ''Zákonů'':třebaže Platón jepsal psalÚstavu pod dojmem občanských válek a definitivního rozpadu athénské demokracie, kdy se zdálo, že udržet lidskou společnost pohromadě je téměř nemožné. Popperova kritika možná zasahuje některé moderní Platónovy pokračovatele, ve vztahu k ''Ústavě'' je to však [[anachronismus]].
 
== Literatura ==