Wikipedie

Čardášová princezna: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
doplnění a odstranění šablony
Řádek 1:
{{Urgentně upravit/dne|20120101002416}}
'''Čardášová princezna''' (německy '''''Die Csárdásfürstin''''', maďarsky '''''Csárdáskirálynő''''') je opereta maďarského dramatika a hudebního skladatele [[Emmerich Kálmán|Emmericha (Imreho) Kálmána]]. Premiéra sa konala [[15. listopad|15. listopadu]] [[1915]] v divadle ''[[Johann-Strauss-Theather]]'' ve [[Vídeň|Vídni]]. [[Libreto]], původně nazvané ''Ať žije láska'' (''Es lebe die Liebe''; název byl změněn ještě před premiérou) napsali [[Leo Stein]] (vl. jm. Rosenstein) a [[Béla Jenbach]]. Opereta byla úspěšná i přes probíhající světovou válku a ještě v jejím průběhu se hrála v [[Rusko|Rusku]] (pod názvem "Sylva") a [[New York|New Yorku]] (pod názvem "The Riviera Girl"). Dodnes patří k nejhranějším klasickým operetám a je populární svými [[valčík]]y a dynamickými [[čardáš]]ovými melodiemi.
 
== OsobyVznik a prvnícharakter obsazeníoperety ==
Maďarský skladatel Imre (Emmerich) Kálmán získal slávu nejprve svou operetou ''[[Podzimní manévry]]'' (Budapešť 1908, ve Vídni 1909), ještě více pak ''[[Cikánský primáš|Cikánským primášem]]'' (1912). Svou nejslavnější operetu pak začal psát v květnu 1914 v [[Mariánské Lázně|Mariánských Lázních]] ve vile Lugisland.
{| class="wikitable"
 
! osoba !! hlasový obor !! světová premiéra (17.11.1915)<ref name="Kaminski">{{Citace monografie | příjmení = Kaminski | jméno = Piotr | titul = Mille et un opéras | vydání = 1 | vydavatel = Librairie Arthème Fayard | místo = Paris | rok = 2003 | počet stran = 1819 | kapitola = Adam, Adolphe-Charles - Le Postillon de Lonjumeau | strany = 21-22 | isbn = 2-213-60017-1 | jazyk = fr}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
Libreto mu k ní napsali společně významní libretisté vídeňské operety Leo Stein (1861–1921), mezi jehož další díla patří například ''[[Vídeňská krev]]'' [[Johann Strauss mladší|Johanna Strausse ml.]], ''[[Veselá vdova]]'' a ''[[Hrabě Luxemburg]]'' [[Franz Lehár|Franze Lehára]] nebo ''[[Polská krev]]'' [[Oskar Nedbal|Oskara Nedbala]], a Béla Jenbach (vl. jm. Jacobowitz, 1871–1943), libretista mj. Lehárových pozdějších operet ''[[Paganini (opereta)|Paganini]]'' a ''[[Carevič (opereta)|Carevič]]''. Vedle ''Čardášové princezny'' napsali oba společně také libreto ke Kálmanově operetě ''[[Holanďanka]]'' a Lehárově ''[[Modrý mazur|Modrému mazuru]]''.
| titul = Amadeusonline – Almanacco di Gherardo Casaglia
 
| url = http://www.amadeusonline.net/almanacco.php?Start=0&Giorno=17&Mese=11&Anno=1915&Giornata=&Testo=&Parola=Stringa
Zhruba v době, kdy měl Kálmán dokončeno první jednání, zasáhlo do jeho života vypuknutí světové války a poté rovněž smrt jeho mladšího bratra Bély, kterou skladatel těžce nesl. Vrátil se k ní až po odmlce téměř jednoho roku. Mezitím se mírně pozměnil děj – z původně rumunské zpěvačky se stala Maďarka, ponechala si však rumunsky znějící jméno Sylva Varescu –, zejména však partitura získala na charakteristické melancholii odlišující ji od jiskřivě optimistických děl Franze Lehára z počátku 20. století. Práci na operetě Kálmán dokončil v [[Bad Ischl|Bad Ischlu]] v budově „Rosenvilla“, kde dříve pobývali například [[Giacomo Meyerbeer]], [[Johannes Brahms]] nebo – dokud si tam nepořídil vlastní vilu – [[Franz Lehár]].<ref name="Kaminski">{{Citace monografie | příjmení = Kaminski | jméno = Piotr | titul = Mille et un opéras | vydání = 1 | vydavatel = Librairie Arthème Fayard | místo = Paris | rok = 2003 | počet stran = 1819 | kapitola = Emmerich (Imre) Kalmán - Die Csardasfürstin | strany = 722-723 | isbn = 2-213-60017-1 | jazyk = fr}}</ref>
| datum vydání = 2005
 
| datum přístupu = 2012-01-05
Premiéra se konala ve vídeňském Johann Strauß-Theater 17. listopadu 1915. Původně stanovené datum 13. listopadu muselo být posunuto pro indispozici představitele Boniho, Josefa Königa. Rovněž původně plánovaný název ''Ať žije láska'' (''Es lebe die Liebe'', citace Sylvina přípitku z 1. dějství) byl na poslední chvíli změněn proto, aby se opereta zřetelně odlišila od opery [[Oskar Straus|Oskara Strause]] ''Rund um die Liebe'', uvedené nedlouho předtím.
| vydavatel = Amadeusonline
 
| místo = Milano
Libreto je obratně sestaveno, obsahuje však řadu běžných operetních situací. Obsazení je pro operetu typické: milovnický pár (Sylva a Edwin), vedlejší pár mladokomika a subrety (Boni a Stasi), starokomik a komická stará (kníže a kněžna); méně běžnou postavou a jakýmsi komentátorem děje je postava starého Feriho. Příběh o láskách zlaté mládeže z řad synů vysoké aristokracie a divadelních či varietních hvězd nebyl vzdálen skutečnosti a měl nádech pikantnosti, stejně jako zobrazení absurdnosti stavovských přehrad na prahu nové doby. Nicméně to nejsou společenské předsudky či konflikty, které jsou pro zápletku rozhodující, nýbrž tradiční náhodné nedorozumění mezi milenci; rovněž prvek nesprávně zkombinovaných párů je v operetě běžný. Hodnotu ''Čardášové princezny'' představuje především Kálmánova hudba. Zatímco některá čísla vycházejí ze vzoru vídeňské operety a zejména Lehára a jeho ''Veselé vdovy'' (''Die Mädis von Chantant'', ''Tanzen möcht' ich'', valčíkové melodie ve 2. dějství), čardášové rytmy ovládají hudbu spojenou se Sylvou (''Heia, Heia, in den Bergen''; ''Ja so ein Teufelsweib'' a především tercet ''Nimm, Zigeuner, deine Geige''), jiné melodie vynikají procítěnou melancholií (duet ''Weißt Du es noch?''). I slavný „vlaštovčí duet“ je mezi operetními milostnými duety zvláštní tím, že mezi „milenci“ není láska, jen se bláhově snaží jeden druhého a sami sebe přesvědčit o tom, že možná časem vznikne.
| jazyk = it
 
}}</ref> !! premiéra v Česku (20.2.1916)<ref name="Bohemia1">{{Citace elektronického periodika
Dobová kritika přijala ''Čardášovou princeznu'' různě, umělecky náročnější kritici, jako kritik ''Bohemie'' při pražské premiéře, s jistým pohrdáním skloubeným s obdivem k jejímu nepopíratelnému účinku („Hudba Emericha Kalmanna má charakter oněch pouličních zpěváků, jež člověk slýchá raději na všech možných veřejných prostranstvích než v divadle, je až příliš přístupná a člověk se jí dlouho nezbaví.“) <ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| autor =
| titul = NeuesBühne deutschesund TheaterKunst – Die Csardásfürstin
| periodikum = Deutsche Zeitung Bohemia
| odkaz na periodikum =
| rok = 1916
| měsíc = únor
| den = 2021
| ročník = 89
| číslo = 5152
| strany = 315
| url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&id=988915988916
| issn = 1802-6370
| jazyk = de
}}</ref> Po téměř sto letech od premiéry jsou muzikologové ochotnější obdivovat její „melodickou svůdnost“, s níž si podmanila posluchače po celém světě jako „zlověstná směs vídeňského marcipánu a papriky“.<ref name="Kaminski"/>
}}</ref> !! premiéra v češtině (29.7.1916)<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Šulc
| jméno = Miroslav
| odkaz na autora =
| titul = Česká operetní kronika 1864-1948
| vydavatel = Divadelní ústav
| místo = Praha
| rok = 2002
| isbn = 80-7008-121-X
| kapitola =
| strany = 422
| jazyk = cs
}}</ref>
|-
|Leopold Marie kníže von und zu Lippert-Weylersheim || [[baryton]] recitante (mluvená role) || Max Brod || Siegfried Hofer ||
|-
|Anhilte, jeho manželka || [[alt]] || Gusti Macha || Rosa Fasser ||
|-
|Edwin Ronald, jejich syn || lyrický [[tenor]] || Karl Bachmann || Ludwig von der Bruch || Bóža Wronski
|-
|Komtesa Stasi (Anastasia), neteř knížete || soprán (subreta) || Susanne Bachrich || M. Weißmann || Hermína Hanušová
|-
|Hrabě Boni (Bonifác) Káncsiánu || [[tenor buffo]] || Josef König || Richard Hold || František Šašek
|-
|Sylva Varescu, varietní zpěvačka || lyrický [[soprán]] || Mitzi Günther || Carola Rechberg || Marie Kalivodová
|-
|Feri von Kerekes (Feri bácsi) || [[bas buffo]] || Antal Nyárai || Karl Fischer ||
|-
|Nadporučík Eugen von Rohnsdorff, Edwinův bratranec || [[baryton]] recitante (mluvená role) || Anton Nyarmy || Roman Reinhardt ||
|-
|Notář von Kiss || bas recitante (mluvená role) || || Wilhelm Grauert ||
|-
|Vyslanec Mac Grave || mluvená role || || Rudolf Mandé ||
|-
|Miska, vrchní číšník || mluvená role || || Ernst Ritter ||
|-
|Vyslanec Mac Grave || mluvená role || || Rudolf Mandé ||
|-
|Groom || mluvená role || || Manza Mofeo ||
|-
|Cikánský primáš || mluvená role || || Eugen Fransoni ||
|-
|Lokaj || mluvená role || || Max Honisch ||
|-
|colspan=5 | Dámy z varieté (Juliska, Aranka, Cleo, Nizzi, Selma, Mia, Daisy, Vally) a jejich kavalíři (von Mezö, von Szerenyi, von Endrey, von Bihar)
|-
|colspan=2 | Dirigent: || Arthur Guttmann || Bruno Zitzer || [[Rudolf Piskáček]]
|-
|colspan=2 | Režie: || || Karl Fischer || Vladimír Marek
|-
|}
 
== Děj ==
Odehrává se v současné (počátek 19. století) Budapešti a Vídni.
(Předehra-– pot-pourri).
=== 1. dějství ===
(Budapešť interiér varietního divadla „Orfeum“) Oblíbená varietní zpěvačka Sylva Varescu se dnes slavnostním večerem loučí se svým budapešťským publikem před odjezdem do Ameriky, kde jí její „objevitel“ a přítel hrabě Bonifacius (Boni) Káncsiánu zařídil vystupování. Právě končí své vystoupení přídavkem, písní o svém rodném [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]] (č. 1 píseň Sylvy a ansámblem Boniho, Feriho a sboru ''Heia, heia, in den Bergen ist mein Heimatland''). Boni se loučí se svými známými, zejména se starým frekventantem „Orfea“ rytířem Ferim von Kerekes, zvaným Feri-Bácsi. Na rozdíl od jejich společného přítele knížete Edwina, který je do Sylvy nadmíru zamilován, žijí oni dva jen pro varieté (č. 2 pochodová píseň pochod Boniho, Feriho a sboru ''Alle sind wir Sünder... Die Mädis vom Chantant''). Již je tu i Edwin. Nedbá telegramu od svého otce, naléhajícího už po mnohokráté na ukončení aféry se „šansonetou“, zato je rozhodnut zabránit Sylvě v odjezdu (č. 3 duet Sylvy a Edwina ''Sylva, ich will nu dich... Ja, Mädchen gibt es wunderfeine'').
 
Boni se nyní loučí s varietními tanečnicemi; nejen že odjíždí, ale vůbec ve svém věku by už měl nabrat rozum a skončit s přelétavým životem, i když… (č. 4 píseň Boniho se sborem ''Aus ist's mit der Liebe... Ganz ohne Weiber geht die Chose nicht''). Všichni v čele se Sylvou pak pronášejí přípitek na mládí, přátelství, lásku a štěstí (č. 5 Sylvina píseň s ansámblem Edwina a Boniho ''O jag' dem Glück nicht nach... Heißa, so verliebt zu sein... Ja so ein Teufelsweib'').
 
Objevuje se nadporučík von Rohnsdorff hledající svého bratrance Edwina. Nese mu povolávací rozkaz na vojenské cvičení hned zítra ráno ve Vídni. Edwin v tom tuší intriku svého otce, zvláště když mu Rohnsdorff rovněž vzkazuje, aby zapomněl na varietní umělkyni, vrátil se domů a oženil se se svou sestřenicí Anastasií (Stasi). Již dávno si jsou zaslíbeni a zásnubní oznámení je už vytištěno. Ale Edwin hodlá vzít situaci do vlastních rukou. Přivolává notáře a před užaslou Sylvou a shromážděnými dívkami a jejich kavalíry dává zapsat prohlášení, jímž slibuje Sylvu do osmi týdnů pojmout za svou zákonitou manželku. Všichni jásají a předběžně oslavují svatbu, Feri novému páru žehná. Pak ale musí Edwin odejet na manévry. Boni se vrací sbalený a vybízí Sylvu k odjezdu. Když se dozvídá, co se událo, domnívá se, že si Edwin ze Sylvy ztropil krutý žert, a ukazuje zásnubní oznámení Edwina a Stasi, které mu zanechal Rohnsdorf. Sylva se cítí oklamána a zdrcena a odjíždí s Bonim do Ameriky (č. 6 finále – Edwin, Feri, Sylva, Boni a sbor: ''Ich, Edwin Ronald...'', svatební pochod, ''Jetzt, gerade jetzt... Wir Mädis vom Chantant'').
=== 2. dějství ===
(Velký sál ve vile knížete Lippert-Weylersheima ve Vídni) (č. 6½ mezihra ) Probíhá ples (č. 7 taneční valčík, sbor ''Erstrahlen die Lichter''). Kníže a kněžna chtějí potají vyslechnout rozhovor svého syna Edwina s jeho snoubenkou Stasi. Stasi na Edwinovi poznává, že je stále zamilován do Sylvy, a nemá mu to za zlé. Edwin to sice popírá, přece ale žádá, aby bylo oznámení jejich zásnub znovu odloženo. Ale láska jistě přebolí a třeba z nich ještě budou šťastní manželé (č. 8 „vlaštovčí“ duet Stasi a EdwinA ''Ich warte auf das große Wunder... Machen wir's den Schwalben nach''). Po jejich odchodu se zklamaní rodiče vynoří z úkrytu.
 
Boni a Sylva se vrátili z Ameriky a vstupují. Sylva Boniho přiměla, aby se dnes večer vydával za jejího manžela. Kníže nejlepšího přítele svého syna i jeho okouzlující choť vítá. Jeden z hostů, konzul Mac Grave, se v ní domnívá poznávat hvězdu newyorského varieté Sylvu Varescu; ta prý měla kdysi v Uhrách aféru s nějakým knížetem a od té doby jí všichni říkají „Čardášová princezna“. „Hraběnku Káncsiánu“ to nevyvede z míry: již několik lidí si ji se zmíněnou šansonetou zmýlilo, ale jak možno srovnávat zpěvačku a šlechtičnu? Když poznává Sylvu i překvapený Edwin, celá společnost to považuje za další zábavný omyl. Edwin ale ví své a po straně vyčítá Bonimu, že se oženil se Sylvou. I Bonimu je jeho dnešní „manželství“ na překážku, protože si padli do oka se Stasi. Sylva Edwinovi tvrdí, že je za Boniho skutečně vdána a že ho miluje, ale melancholické vzpomínky na ztracenou lásku je opět spojují (č. 9 duet Sylvy a Edwina ''Heller Jubel... Weißt Du es noch?''). Boni a Stasi so také dobře rozumějí, takže při následujícím tanci „oficiální“ páry stěží vydrží při sobě (č. 10 kvartet Sylvy, Stasi Edwina a Boniho ''Liebchen, mich reißt es''). Boni vyznává Stasi lásku, což komtesa nechápe – vždyť je přece ženat se Sylvou. Ale jak Boni vysvětluje, taková je prostě moc lásky (č. 11 duet Stasi a Boniho ''Mädel guck... Das ist die Liebe'').
 
Edwin je přesvědčen, že jej Sylva má stále ráda, a žádá Boniho, aby se s ní rozvedl. Ten rád souhlasí a Edwin se šťasten hlásí o Sylvinu uvolněnou ruku (č. 12 duet Sylvy a Edwina ''Tanzen möcht' ich... Tausend kleine Engel singen''). Teď si ji může vít jakožto hraběnku, byť rozvedenou; zato kdyby byla stále pouze šansonetou, to by bylo ovšem těžší… To ale Sylvu hluboce ranní: Edwin se za ni stydí! Kníže svolává hosty, aby jim oznámil zasnoubení Edwina a Anastasie, ale Edwin ho přeruší, neboť jeho srdce patří hraběnce Káncsiánu. Ale Sylva nyní prozrazuje, že není žádná hraběnka. Zato má Edwinův dosud platný písemný, notářsky ověřený slib manželství. Edwin je před šokovanou společností ochoten slib dodržet, ale Sylva ho s opovržením tohoto závazku zprošťuje a odchází (č. 13 finále II – Edwin, Sylva, Stasi, Boni, kníže a sbor: ''Verzeih', Papa... Lieben sich zwei Menschenkinder'').
 
=== 3. dějství ===
(Vestibul vysoce elegantního hotelu ve Vídni) (č. 13 ½ mezihra) Boni přivádí Sylvu z plesu u knížete zpět do hotelu. Mírně jí vyčítá, že ztropila skandál a že odmítla Edwina, navíc s tím výsledkem, že si nyní chce vzít jeho. Setkávají se se starým známým Feri bácsim. Ten přivezl z budapešťského „Orfea“ do vídeňského „Apolla“ do angažmá celé ženské osazenstvo, a když slyší, jak Sylva dopadla, chce ji opět angažovat, ale Sylva nechce a nemůže zpět k divadlu. Feri a Boni k zaplašení melancholické nálady pozvou cikánského primáše a dají Sylvě zahrát furiantskou píseň (č. 14 tercet Feriho, Sylvy a Boniho ''Nimm, Zigeuner, deine Geige... Jai, mamám, Bruderherz, ich kauf' mir die Welt'').
 
Přichází Edwin: zastihne Boniho a prudce mu vyčítá, že vydával Sylvu za svou ženu. Ale ani Boni není spokojen: kvůli Edwinovi si ho chce Sylva vzít, a to právě teď, když on má v hlavě jen Edwinovu snoubenku Stasi. Hádka by málem skončila potyčkou, kdyby se neohlásil kníže hledající svého syna. Edwin unikne, Boni využívá příležitosti a žádá knížete, aby svolil k jeho sňatku se svou neteří. Kníže nechápe – Stasi přece miluje Edwina – ale Boni před ním požádá telefonicky Stasi o ruku a dostane se mu kladné odpovědi. Odváděn dívkami z „Orfea“ zanechává na místě zmateného knížete, kterého se ujímá Feri a hned mu mluví do duše. Proč tak brání sňatku Edwina se Sylvou? I Feri je šlechtic, a přece by si byl býval rád vzal za ženu hvězdu [[Miskolc|miškoveckého]] „Orfea“ Kupfer Hildu, kdyby mu ji nepřebral hrabě Zentler. Kníže se zhrozí. Přichází za ním jeho choť – ovdovělá hraběnka Zentlerová! – a manželský konflikt je nasnadě. Jak říká kníže, není divu, že to syna táhne k šantánu, když to má po matce, šantánové zpěvačce. Je marnému déle bránit, rodokmen Lippert-Weylersheimů to už nezachrání.
 
Stasi nachází Boniho (č. 15 reminiscence ''Mädel guck... Dast ist die Liebe'') a jejich sňatku stojí v cestě jen Stasina podmínka: nevezmou se dříve než Edwin se Sylvou. Boni to slibuje zařídit; nechá zavolat Sylvu a mezitím finguje telefonický rozhovor s Edwinem, který se prý hodlá z nešťastné lásky zastřelit. To Sylvu přiměje k vyznání lásky, Živý Edwin se vynoří z vedlejší místnosti a její vyznání opakuje; milenci se konečně smíří. Oba páry mohou slavit svatbu (* č. 16 závěrečný zpěv Sylvy, Stasi, Edwina a Boniho ''Tausend kleine Engel singen'').
 
== Inscenační historie ==
Řádek 190 ⟶ 117:
}}.</ref>
 
''Čardášová princezna'' byla uváděna nejen ve své původní podobě, ale i v četných úpravách. Již první představení mimo Rakousko-Uhersko v době 1. světové války byly prováděny s textovými změnami. V Rusku (ale i v jiných zemích, příležitostně i v Československu) byla uváděna pod jménem ''Sylva'' a jména i dějové okolnosti byly pozměněny; další ideologicky motivované úpravy byly provedeny v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] a tato verze byla po 2. světové válce hrána též v Československu.<ref>Šulc, c. d., s. 397.</ref> Hojně hraná, zvláště v Maďarsku, je úprava z roku 1954, jejímiž autory jsou István Bekéffi a Dezső Keller. Většina modernějších úprav se týká jen textu a případně instrumentace, ne hudby jako takové. Existují však běžné vsuvky, například Edwin, který nemá v původním textu vstupní árii, často zpívá píseň ''Heut' Nacht hab' ich von dir geträumt'' z Kálmánovy pozdější a méně úspěšné operety ''Fialka z Montmartru''. Rovněž v případě, že kněžnu Anhiltu – jak bývá zvykem – hraje starší operetní hvězda, může mít v posledním dějství vložený vlastní výstup.
 
I v současnosti ji má na repertoáru řada světových divadel, např. vídeňská Volksoper. Dosud (2012) běžící inscenace [[Hudební divadlo Karlín|Hudebního divadla Karlín]] maďarského režiséra Miklóse Gábora Kerényiho (KERO), kerákterá měla premiéru 13. září 2007, je převzata z budapešťského divadla Budapesti Operettszínház a byla provedena také například v Petrohradě, Salcburku a Mnichově; jedná se o rovněž o úpravu původního textu, a to z rukou režiséra a Istvána Kállaie, do češtiny upravenou Adamem Novákem.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 205 ⟶ 132:
| jazyk = cs
}}</ref><ref name="OSz"/>
 
== Osoby a první obsazení ==
{| class="wikitable"
! osoba !! hlasový obor !! světová premiéra (17.11.1915)<ref name="Kaminski"/><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Amadeusonline – Almanacco di Gherardo Casaglia
| url = http://www.amadeusonline.net/almanacco.php?Start=0&Giorno=17&Mese=11&Anno=1915&Giornata=&Testo=&Parola=Stringa
| datum vydání = 2005
| datum přístupu = 2012-01-05
| vydavatel = Amadeusonline
| místo = Milano
| jazyk = it
}}</ref> !! premiéra v Česku (20.2.1916)<ref name="Bohemia1">{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| autor =
| titul = Neues deutsches Theater
| periodikum = Deutsche Zeitung Bohemia
| odkaz na periodikum =
| rok = 1916
| měsíc = únor
| den = 20
| ročník = 89
| číslo = 51
| strany = 31
| url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowIssue.do?it=0&id=988915
| issn = 1802-6370
| jazyk = de
}}</ref> !! premiéra v češtině (29.7.1916)<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Šulc
| jméno = Miroslav
| odkaz na autora =
| titul = Česká operetní kronika 1864-1948
| vydavatel = Divadelní ústav
| místo = Praha
| rok = 2002
| isbn = 80-7008-121-X
| kapitola =
| strany = 422
| jazyk = cs
}}</ref>
|-
|Leopold Marie kníže von und zu Lippert-Weylersheim || [[baryton]] recitante (mluvená role) || Max Brod || Siegfried Hofer ||
|-
|Anhilte, jeho manželka || [[alt]] || Gusti Macha || Rosa Fasser ||
|-
|Edwin Ronald, jejich syn || lyrický [[tenor]] || Karl Bachmann || Ludwig von der Bruch || Bóža Wronski
|-
|Komtesa Stasi (Anastasia), neteř knížete || soprán (subreta) || Susanne Bachrich || M. Weißmann || Hermína Hanušová
|-
|Hrabě Boni (Bonifác) Káncsiánu || [[tenor buffo]] || Josef König || Richard Hold || František Šašek
|-
|Sylva Varescu, varietní zpěvačka || lyrický [[soprán]] || Mitzi Günther || Carola Rechberg || Marie Kalivodová
|-
|Feri von Kerekes (Feri bácsi) || [[bas buffo]] || Antal Nyárai || Karl Fischer ||
|-
|Nadporučík Eugen von Rohnsdorff, Edwinův bratranec || [[baryton]] recitante (mluvená role) || Anton Nyarmy || Roman Reinhardt ||
|-
|Notář von Kiss || bas recitante (mluvená role) || || Wilhelm Grauert ||
|-
|Vyslanec Mac Grave || mluvená role || || Rudolf Mandé ||
|-
|Miska, vrchní číšník || mluvená role || || Ernst Ritter ||
|-
|Vyslanec Mac Grave || mluvená role || || Rudolf Mandé ||
|-
|Groom || mluvená role || || Manza Mofeo ||
|-
|Cikánský primáš || mluvená role || || Eugen Fransoni ||
|-
|Lokaj || mluvená role || || Max Honisch ||
|-
|colspan=5 | Dámy z varieté (Juliska, Aranka, Cleo, Nizzi, Selma, Mia, Daisy, Vally) a jejich kavalíři (von Mezö, von Szerenyi, von Endrey, von Bihar)
|-
|colspan=2 | Dirigent: || Arthur Guttmann || Bruno Zitzer || [[Rudolf Piskáček]]
|-
|colspan=2 | Režie: || || Karl Fischer || Vladimír Marek
|-
|}
 
== Děj ==
Odehrává se v současné (počátek 19. století) Budapešti a Vídni.
(Předehra-– pot-pourri).
=== 1. dějství ===
(Budapešť interiér varietního divadla „Orfeum“) Oblíbená varietní zpěvačka Sylva Varescu se dnes slavnostním večerem loučí se svým budapešťským publikem před odjezdem do Ameriky, kde jí její „objevitel“ a přítel hrabě Bonifacius (Boni) Káncsiánu zařídil vystupování. Právě končí své vystoupení přídavkem, písní o svém rodném [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]] (č. 1 píseň Sylvy a ansámblem Boniho, Feriho a sboru ''Heia, heia, in den Bergen ist mein Heimatland''). Boni se loučí se svými známými, zejména se starým frekventantem „Orfea“ rytířem Ferim von Kerekes, zvaným Feri-Bácsi. Na rozdíl od jejich společného přítele knížete Edwina, který je do Sylvy nadmíru zamilován, žijí oni dva jen pro varieté (č. 2 pochodová píseň pochod Boniho, Feriho a sboru ''Alle sind wir Sünder... Die Mädis vom Chantant''). Již je tu i Edwin. Nedbá telegramu od svého otce, naléhajícího už po mnohokráté na ukončení aféry se „šansonetou“, zato je rozhodnut zabránit Sylvě v odjezdu (č. 3 duet Sylvy a Edwina ''Sylva, ich will nu dich... Ja, Mädchen gibt es wunderfeine'').
 
Boni se nyní loučí s varietními tanečnicemi; nejen že odjíždí, ale vůbec ve svém věku by už měl nabrat rozum a skončit s přelétavým životem, i když… (č. 4 píseň Boniho se sborem ''Aus ist's mit der Liebe... Ganz ohne Weiber geht die Chose nicht''). Všichni v čele se Sylvou pak pronášejí přípitek na mládí, přátelství, lásku a štěstí (č. 5 Sylvina píseň s ansámblem Edwina a Boniho ''O jag' dem Glück nicht nach... Heißa, so verliebt zu sein... Ja so ein Teufelsweib'').
 
Objevuje se nadporučík von Rohnsdorff hledající svého bratrance Edwina. Nese mu povolávací rozkaz na vojenské cvičení hned zítra ráno ve Vídni. Edwin v tom tuší intriku svého otce, zvláště když mu Rohnsdorff rovněž vzkazuje, aby zapomněl na varietní umělkyni, vrátil se domů a oženil se se svou sestřenicí Anastasií (Stasi). Již dávno si jsou zaslíbeni a zásnubní oznámení je už vytištěno. Ale Edwin hodlá vzít situaci do vlastních rukou. Přivolává notáře a před užaslou Sylvou a shromážděnými dívkami a jejich kavalíry dává zapsat prohlášení, jímž slibuje Sylvu do osmi týdnů pojmout za svou zákonitou manželku. Všichni jásají a předběžně oslavují svatbu, Feri novému páru žehná. Pak ale musí Edwin odejet na manévry. Boni se vrací sbalený a vybízí Sylvu k odjezdu. Když se dozvídá, co se událo, domnívá se, že si Edwin ze Sylvy ztropil krutý žert, a ukazuje zásnubní oznámení Edwina a Stasi, které mu zanechal Rohnsdorf. Sylva se cítí oklamána a zdrcena a odjíždí s Bonim do Ameriky (č. 6 finále – Edwin, Feri, Sylva, Boni a sbor: ''Ich, Edwin Ronald...'', svatební pochod, ''Jetzt, gerade jetzt... Wir Mädis vom Chantant'').
=== 2. dějství ===
(Velký sál ve vile knížete Lippert-Weylersheima ve Vídni) (č. 6½ mezihra ) Probíhá ples (č. 7 taneční valčík, sbor ''Erstrahlen die Lichter''). Kníže a kněžna chtějí potají vyslechnout rozhovor svého syna Edwina s jeho snoubenkou Stasi. Stasi na Edwinovi poznává, že je stále zamilován do Sylvy, a nemá mu to za zlé. Edwin to sice popírá, přece ale žádá, aby bylo oznámení jejich zásnub znovu odloženo. Ale láska jistě přebolí a třeba z nich ještě budou šťastní manželé (č. 8 „vlaštovčí“ duet Stasi a EdwinA ''Ich warte auf das große Wunder... Machen wir's den Schwalben nach''). Po jejich odchodu se zklamaní rodiče vynoří z úkrytu.
 
Boni a Sylva se vrátili z Ameriky a vstupují. Sylva Boniho přiměla, aby se dnes večer vydával za jejího manžela. Kníže nejlepšího přítele svého syna i jeho okouzlující choť vítá. Jeden z hostů, konzul Mac Grave, se v ní domnívá poznávat hvězdu newyorského varieté Sylvu Varescu; ta prý měla kdysi v Uhrách aféru s nějakým knížetem a od té doby jí všichni říkají „Čardášová princezna“. „Hraběnku Káncsiánu“ to nevyvede z míry: již několik lidí si ji se zmíněnou šansonetou zmýlilo, ale jak možno srovnávat zpěvačku a šlechtičnu? Když poznává Sylvu i překvapený Edwin, celá společnost to považuje za další zábavný omyl. Edwin ale ví své a po straně vyčítá Bonimu, že se oženil se Sylvou. I Bonimu je jeho dnešní „manželství“ na překážku, protože si padli do oka se Stasi. Sylva Edwinovi tvrdí, že je za Boniho skutečně vdána a že ho miluje, ale melancholické vzpomínky na ztracenou lásku je opět spojují (č. 9 duet Sylvy a Edwina ''Heller Jubel... Weißt Du es noch?''). Boni a Stasi so také dobře rozumějí, takže při následujícím tanci „oficiální“ páry stěží vydrží při sobě (č. 10 kvartet Sylvy, Stasi Edwina a Boniho ''Liebchen, mich reißt es''). Boni vyznává Stasi lásku, což komtesa nechápe – vždyť je přece ženat se Sylvou. Ale jak Boni vysvětluje, taková je prostě moc lásky (č. 11 duet Stasi a Boniho ''Mädel guck... Das ist die Liebe'').
 
Edwin je přesvědčen, že jej Sylva má stále ráda, a žádá Boniho, aby se s ní rozvedl. Ten rád souhlasí a Edwin se šťasten hlásí o Sylvinu uvolněnou ruku (č. 12 duet Sylvy a Edwina ''Tanzen möcht' ich... Tausend kleine Engel singen''). Teď si ji může vít jakožto hraběnku, byť rozvedenou; zato kdyby byla stále pouze šansonetou, to by bylo ovšem těžší… To ale Sylvu hluboce ranní: Edwin se za ni stydí! Kníže svolává hosty, aby jim oznámil zasnoubení Edwina a Anastasie, ale Edwin ho přeruší, neboť jeho srdce patří hraběnce Káncsiánu. Ale Sylva nyní prozrazuje, že není žádná hraběnka. Zato má Edwinův dosud platný písemný, notářsky ověřený slib manželství. Edwin je před šokovanou společností ochoten slib dodržet, ale Sylva ho s opovržením tohoto závazku zprošťuje a odchází (č. 13 finále II – Edwin, Sylva, Stasi, Boni, kníže a sbor: ''Verzeih', Papa... Lieben sich zwei Menschenkinder'').
 
=== 3. dějství ===
(Vestibul vysoce elegantního hotelu ve Vídni) (č. 13 ½ mezihra) Boni přivádí Sylvu z plesu u knížete zpět do hotelu. Mírně jí vyčítá, že ztropila skandál a že odmítla Edwina, navíc s tím výsledkem, že si nyní chce vzít jeho. Setkávají se se starým známým Feri bácsim. Ten přivezl z budapešťského „Orfea“ do vídeňského „Apolla“ do angažmá celé ženské osazenstvo, a když slyší, jak Sylva dopadla, chce ji opět angažovat, ale Sylva nechce a nemůže zpět k divadlu. Feri a Boni k zaplašení melancholické nálady pozvou cikánského primáše a dají Sylvě zahrát furiantskou píseň (č. 14 tercet Feriho, Sylvy a Boniho ''Nimm, Zigeuner, deine Geige... Jai, mamám, Bruderherz, ich kauf' mir die Welt'').
 
Přichází Edwin: zastihne Boniho a prudce mu vyčítá, že vydával Sylvu za svou ženu. Ale ani Boni není spokojen: kvůli Edwinovi si ho chce Sylva vzít, a to právě teď, když on má v hlavě jen Edwinovu snoubenku Stasi. Hádka by málem skončila potyčkou, kdyby se neohlásil kníže hledající svého syna. Edwin unikne, Boni využívá příležitosti a žádá knížete, aby svolil k jeho sňatku se svou neteří. Kníže nechápe – Stasi přece miluje Edwina – ale Boni před ním požádá telefonicky Stasi o ruku a dostane se mu kladné odpovědi. Odváděn dívkami z „Orfea“ zanechává na místě zmateného knížete, kterého se ujímá Feri a hned mu mluví do duše. Proč tak brání sňatku Edwina se Sylvou? I Feri je šlechtic, a přece by si byl býval rád vzal za ženu hvězdu [[Miskolc|miškoveckého]] „Orfea“ Kupfer Hildu, kdyby mu ji nepřebral hrabě Zentler. Kníže se zhrozí. Přichází za ním jeho choť – ovdovělá hraběnka Zentlerová! – a manželský konflikt je nasnadě. Jak říká kníže, není divu, že to syna táhne k šantánu, když to má po matce, šantánové zpěvačce. Je marnému déle bránit, rodokmen Lippert-Weylersheimů to už nezachrání.
 
Stasi nachází Boniho (č. 15 reminiscence ''Mädel guck... Dast ist die Liebe'') a jejich sňatku stojí v cestě jen Stasina podmínka: nevezmou se dříve než Edwin se Sylvou. Boni to slibuje zařídit; nechá zavolat Sylvu a mezitím finguje telefonický rozhovor s Edwinem, který se prý hodlá z nešťastné lásky zastřelit. To Sylvu přiměje k vyznání lásky, Živý Edwin se vynoří z vedlejší místnosti a její vyznání opakuje; milenci se konečně smíří. Oba páry mohou slavit svatbu (* č. 16 závěrečný zpěv Sylvy, Stasi, Edwina a Boniho ''Tausend kleine Engel singen'').
 
== Nahrávky ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Čardášová_princezna“