Vdova: Porovnání verzí

České slovo „vdova“ má paralely ve všech slovanských jazycích, odvozuje se od praslovanského ''vydova'' a to od staroindického ''vidhevá''. To možná spoivisísouvisí s indickým ''vidhú'', ten, kdo něco ztratil.<ref>V. Machek, ''Etymologický slovník''. Praha 1971, str. 680).</ref> Postavení vdovy a jejích dětí – [[sirotek|sirotků]] – bylo ve starších zemědělských společnostech mimořádně obtížné, protože ztráta muže znamenala také ztrátu obživy a často i majetku. Extrémní příklad představuje indický obyčej ''sati'', kdy se vdova při pohřbu svého muže dala upálit s ním. Je pravděpodobné, že se v dávných dobách praktikoval i jinde a v Indii byl zakázán teprve v 19.&nbsp;století. Zato obyčej truchlení se i u nás dodržoval až do počátku 20.&nbsp;století a týkal se například černého oblečení a různých dalších omezení, jak o nich hovoří například "Babička" [[Božena Němcová|Boženy Němcové]].