[[Soubor:WW2-Holocaust-Poland.PNG|thumb|Umístění vyhlazovacích táborů na okupovaném polském území]]
Operace začala v březnu [[1942]] a pro její potřeby byly zřízeny tři [[Vyhlazovací tábor|vyhlazovací tábory]] – [[Vyhlazovací tábor Belzec|Belzec]], [[Vyhlazovací tábor Sobibor|Sobibor]] a [[Vyhlazovací tábor Treblinka|Treblinka]] – všechny na území, které náleželo do předválečného [[Polsko|Polska]]. Během přibližně jednoho a půl roku, kdy tyto tábory fungovaly, v nich nacisté zavraždili více než 1,5 miliónů Židů a některých dalších etnik (Treblinka asi 800–900 tisíc, Belzec asi 550–600434–600 tisíc<ref>Podle nejnovějších odhadů na základě telegramu operačního vedoucího ''Aktion Reinhard'' Hermanna Höfleho bylo do konce roku zavražděno v táboře 434 508 Židů. V roce 1943 pak do Belzce nedorazil již žádný evidovaný transport. Proto se zdá, že číslo okolo 440 000 je nejpravděpodobnější. Viz [http://hgs.oxfordjournals.org/content/15/3/468.full.pdf+html A New Document on the Deportation and Murder of Jews during "Einsatz Reinhardt" 1942]</ref>, Sobibor asi 200–250 tisíc). Začátkem roku [[1943]] přestal fungovat tábor Belzec, který přežili jen dva vězni, a do listopadu [[1943]] oba zbývající tábory. V Sobiboru a Treblince si vězni využívaní na chod tábora a „zpracování“ transportů uvědomili, že zrušení táborů znamená jejich smrt a povstali. Věděli, jak dopadli vězni z Belzce, kteří byli v souvislosti se zrušením tábora kompletně vyhlazeni. Podařilo se utéct mnoha desítkám z nich. Tábory byly poté zahlazeny a půda oseta či osázena. Operace Reinhard tímto skončila. Většina nacistických účastníků byla poté odvolána do severní [[Itálie]] na akce proti partyzánům a Židům. Po válce došlo k několika soudním procesům vůči nacistům a [[Ukrajinci|Ukrajincům]], kteří se podíleli na zřízení a chodu táborů.<br />
